„Připojím se k týmu až v pátek, kdy vyrážíme na víkend závodit do Velkých Karlovic,“ prozradil jednačtyřicetiletý kouč.
„A od pondělí pak pojedu s kluky i do Nového Města. Teď tam s nimi byl jen Aleš Ligaun,“ dodal Rybář, který nedávno převzal mužský tým od Zdeňka Vítka. Dál přitom v českém biatlonu zůstává i v pozici sportovního ředitele.
První týden jste sice na Vysočině chyběl, nicméně předpokládám, že jste se svým kolegou většinu věcí konzultoval přes telefon. Drží se tedy příprava plánu?
Trénink je samozřejmě každý den, není čas na odpočinek.
Říkáte, že v období celorepublikové karantény bylo prostoru pro lenošení až dost?
(usmívá se) Tak nějak. I když oni kluci stejně makali pořád, takže my se vlastně držíme normálu.
Zdravotně jsou na tom všichni reprezentanti dobře?
V globálu ano. Nějaké dvoudenní či třídenní virózy se sice sem tam objeví, ale jinak je tým zdravý. Musím to rychle zaklepat.
Takže oproti předchozím letům se příprava na novou sezonu nijak zvlášť neliší?
Přesně tak. Jedině snad, že jsme víc pečliví v dezinfekci a hygieně. V tomhle směru je to podobné zimě. Sportovec si totiž nemůže dovolit být nějakou delší dobu mimo kvůli nemocím typu covid. Ale jak říkám, to je asi jediná věc, která se oproti předchozím rokům mění.
Když už jsme narazili na koronavirus, jak vidíte příští sezonu? Jste optimista, nebo se obáváte dalších potíží spojených s nejrůznějšími opatřeními?
Já jsem vždycky optimista, to člověk musí být (usmívá se). Ale jinak je těžké k tomu něco říkat, protože tohle téma má spoustu neznámých. Uvidíme, co bude. Já každopádně doufám, že do zimy se všechno nějak uklidní a závody budou normálně v místech, které jsou součástí daného plánu.
Včetně diváků...
Přesně tak. Všichni si přejí, aby to bylo hlavně s fanouškama. Na druhou stranu, jaká ta situace bude, taková bude a my se musíme podřídit. Ostatně například v tréninku nijak omezení nejsme. Jediné, co nás malinko limitovalo, je nadmořská výška, protože se nedalo úplně vyjet někam do zahraničí.
Teď už je ale situace v tomto směru příznivější, nebo ne?
Jo, vypadá to, že Rakousko a Slovinsko bude otevřené, takže v srpnu pojedeme. Ale i kdyby to nešlo, tak sedět doma se založenýma rukama určitě nebudeme. I u nás se dá dobře trénovat, jen nemáme tak vysoké hory. Všechno ostatní je v naprostém pořádku a pohodě.
Mluvíte konkrétně o Novém Městě na Moravě?
Nejen. I když zdejší areál moc potřebujeme. Vzhledem k tomu, že se sem pořád bude vracet Světový pohár a pak i mistrovství světa, tak každá možnost, kdy si tady prostředí můžeme osahat, je dobrá. Areál v Novém Městě má velký potenciál.
O zdejší střelnici se však hovoří jako o velmi nečitelné...
To je rozhodně pravda. Nemůžete si být jisti, že dokážete zareagovat zrovna tak, jak fouká. A proto je potřeba tady nějaké ty náboje vystřílet, aby vás potom v závodě nic nepřekvapilo. Ale to se určitě nepovede za krátký čas.
Kromě toho, že před sebou máte závodní víkend ve Velkých Karlovicích, jste před pár dny absolvovali tradiční testy. Jaké byly?
My jim říkáme jarní, přestože se dělají na začátku léta (usmívá se). S některými výsledky jsme spokojeni hodně, s některými méně. Pro nás je to ale hlavně ukazatel toho, co se povedlo a nepovedlo. A jestli závodníci budou schopni polykat tréninkové dávky, které je ještě čekají. Součástí testů jsou totiž i zátěžová vyšetření.
Tak schválně, čí výsledky vás překvapily mile?
Co se výběhu na Ještěd týká, tam nás příjemně překvapili mladíci Jakub Štvrtecký, Adam Václavík a Mikuláš Karlík. Jsou to takové příjemné vlaštovky.
A co střelba?
Tak v tomhle směru zase ukázali starší kluci jako Michal Krčmář či Ondra Moravec, že jsou ještě pořád malinko napřed. Jinými slovy, mladí se mají stále co učit a pardálové co zlepšovat.
