„Vidím to jako velmi připravovací sezonu na příští,“ komentuje svůj vstup do ženské házené. Stejně jako její spoluhráčky si nyní užívá dovolené. Zatím s rodinou doma, ale za pár dní se chystá do Chorvatska.
Jaká byla premiérová sezona mezi ženami?
Pro mě úplně nová zkušenost, byla jsem jedna z nejmladších hráček. Když se mě ještě v srpnu ptali, jestli bych to už nechtěla zkusit za ženy, myslela jsem si, že jsou to blázni. Já jako mladší dorostenka mám nastupovat za ženy? Postupem času jsem si byla v zápasech jistější, trenér mi byl oporou, že mi věřil. Byla jsem ráda, že jsem postupně získávala nové zkušenosti a s holkami jsme se dobře sehrávaly. Vidím to jako velmi připravovací sezonu na příští.
Přípravu máme herně velmi pestrou, pochvaluje si kynžvartský trenér Sabadka |
Přece jen, nebyly tam ze začátku obavy?Ze začátku jsem si říkala, že já jako sedmnáctiletá holka můžu hrát třeba proti třicetiletým, z toho jsem trochu strach měla. Postupem zápasů byla jistota větší a už jsem se tak nebála.
Navíc váš post na hřišti je sám o sobě odpovědnější.
Jsem střední spojka. V uvozovkách mám funkci rozehrávačky, kde vlastně hru připravuji. Když jsem byla menší, byla jsem univerzální hráčka, hrála jsem střed, křídlo. Od mladších žaček jsem byla jen střední spojka. Během působení v Mostě mě dávali na křídlo. Do branky mě to netáhlo a možná bych se trochu bála.
A vlastně jste dotáhla tým až na čtvrté místo první ligy.
Já si to nemyslela před začátkem, že by to tak mohlo dopadnout. Brala jsem to jako sezonu, kdy se tým teprve dává dohromady. Ze začátku nás ani nebylo moc, tým se doplňoval dorostenkami a já nečekala, že až tak vysoko můžeme dojít. Potom jsme si začaly víc věřit, ukázaly jsme, co v nás je. Trenér nás podržel, tréninky byly hodně kvalitní a víc jsme se zdokonalovaly.
A v tom největším laufu přišla pandemie koronaviru.
Byl to pro mě obrovský šok. Už když se zavřely školy, tak nám trenéři řekli, že to využijeme k tomu, abychom trénovali dvakrát denně. Brala jsem to tak, že můžeme dobíjet fyzickou kondici a zlepšovat se v technice, střelbě. Když nám oznámili, že se tréninky ruší do odvolání, byl to pro mě obrovský šok. Já chtěla hrát, protože předchozí sezony jsem nikdy nedokončila kvůli zdravotním komplikacím. Konečně jsem si chtěla sezonu dohrát do konce, a tak jsem byla zklamaná.
Třeba jako minulý rok?
To jsem měla virózu, z níž se vyklubala perikarditida, akutní zánět s tvorbou výpotku. S tím jsem se léčila až do června a za tu dobu absolvovala asi jen dva zápasy, ale naštěstí všechno dopadlo dobře. I po vyšetření na magnetické rezonanci v Praze.
Jak jste tedy prožila dobu, kdy se nehrálo?
Měli jsme individuální tréninky a brala jsem to jako, že zdraví je v tuto chvíli přednější. Byly jsme každý den v kontaktu s trenérem, mohla jsem trávit víc času s rodinou, protože jsme se za rok moc nepotkávali. Teď už jsem strašně šťastná, že můžeme normálně trénovat.
 |
Házenkářsky jste se vyučila v Chebu, jeden rok hostovala v Mostě a v roce 2017 přišla do Kynžvartu.
Ve třetí třídě na základní škole jsem hrála vybíjenou s panem učitelem Pavlem Filipinem. Jednoho dne mi řekl, že jeho dcera trénuje přípravku házené a jestli to nechci zkusit. Tak jsem řekla, že ano. Přišla jsem na trénink a hrozně mě to začalo bavit, od té doby hraji. Začínali jsme pouze v tělocvičně na základní škole a potom se přesunuli do haly, kde mě to hodně bavilo. Potkávala jsem spoustu nových holek a vytvářely si opravdu dobrý kolektiv.
Co vás na házené baví?
Nejvíc mě baví, že hrajeme jako tým, jsme všichni spolu a snažíme se společně něco dokázat. Nejsou tam individuality, které by to tahaly samy. V házené přepnu a nemyslím na nic jiného, jen hrát a ukázat, co ve vás je. Od třetí do deváté třídy jsem se ještě věnovala basketu. A od třetí do páté jsem hrála ještě vybíjenou.
Jako svou střední školu jste si zvolila Gymnázium Cheb.
V září nastupuji do třetího ročníku a budu mít před sebou ještě dva roky. Vždy mě to táhlo k medicině, ale ještě nejsem úplně rozhodnuta, co budu dělat dál.
A házenkářsky?
Chtěla bych to dotáhnout co nejdál, možná i nakouknout do české reprezentace. V roce 2018 jsem už byla v Nymburku na kempu házenkářských nadějí, tam jsem se sice probojovala do elite, ale ještě jsem neměla šanci do reprezentace nastoupit. S naším týmem bych se chtěla dostat do MOL ligy.
K tomu bude potřeba velmi kvalitní příprava. A tu naplánovanou máte
Máme velmi pestrý program, trenér chce, abychom byly na sezonu co nejvíc připravené a sehrané. Začínáme hned 27. července, což je poprvé, vždy jsme začínaly až v srpnu a to měly individuální plány. Teď to bude hodně náročné, ale hrozně se na to těším. Hrát proti týmům, které přijedou ze zahraničí je něco úžasného.
