„Když už olympiádu odložili, tak by mě mohlo hřát to, že se příští rok v zimě koná jak halové mistrovství Evropy, tak i halové mistrovství světa. To je taková moje doména, tam mi to opravdu jde,“ přemýšlí Svoboda, kterému kvůli koronaviru nevyšel původní plán: kvalifikovat se při letošním světovém halovém šampionátu právě do Tokia.
„Takže pojedu na tyto dvě akce a z nich se pokusím dostat na olympiádu. Ta pro mě zůstává jasným cílem,“ má svou vizi.
Účast na třetí olympiádě je sen, na který si počká
A to navzdory faktu, že mu letos v říjnu bude už 36 let. „Já si na Tokio počkám,“ usmívá se. „Když už jsem čekal a bojoval o olympiádu tak dlouho, tak velice rád budu bojovat až do olympiády.“
Petr Svoboda
|
Evropský halový šampion z roku 2011 (a bronzový medailista ze stejných akcí v roce 2009 a 2017) sice během kariéry prožil řadu chvil, kdy zejména kvůli vleklým zdravotním problémům vážně uvažoval o konci kariéry, nyní však má před sebou další výzvu.
„Chtěl bych běhat do té doby, dokud mě to bude naplňovat. Protože se to stalo mým smyslem života,“ říká otevřeně. „Už tolikrát jsem bojoval v téměř prohraném zápase a nakonec se mi to vyplatilo. Takže chci bojovat dál a dál, dokud to jen půjde.“
Sport pro atleta z Budišova na Třebíčsku zůstává vším. „Baví mě a chtěl bych, abych si mohl žít svůj sen co nejdéle,“ má jasno.
Zároveň však nechce ztratit soudnost. „Až moje tělo nebude konkurenceschopné, uznám, že už to nemá smysl. Ale zatím necítím, že bych ty mladé kluky ještě nedokázal prohnat,“ usmívá se.
Nakopla ho výzva od klubu. Risk na jeden závod
Novou krev do žil ostřílenému veteránovi nalilo letošní halové mistrovství republiky. Na konci února v Ostravě běžel „o vše“. „Nebylo to úplně nejpříjemnější, ale takovéto věci se prostě dějí. Byl jsem dlouho zraněný a klub se k tomu postavil tak, že jsem musel něco zaběhnout,“ zmiňuje čas 7,70 vteřiny, kterým pražský Olymp podmínil Svobodovo setrvání na výplatní listině.
„V podstatě mi dali šanci. Je to ale svazující, obzvlášť, když je to risk na jeden závod a zároveň limit, který by mě dostal na mistrovství světa,“ říká Svoboda.
Ten nakonec ze složitého úkolu dokázal vytěžit maximum. Přesto, že před klíčkovým závodem trénoval jen týden, dokázal nejen stlačit čas na 7,66, ale také popáté v kariéře získat domácí halový titul.
„Jsem rád, že jsem tu příležitost dostal. I když s nožem na krku se běhá docela špatně,“ připouští.
Kvůli karanténě má výčitky, pomáhá mu sledování filmů
Podobně jako dalším sportovcům, Svobodovu další přípravu nyní komplikuje karanténa. „Je to omezení v našich každodenních aktivitách. Lidé jako já, kteří jsou na pohybu závislí, mají každý den výčitky svědomí, že něco nestihli. Protože nemohli udělat celý trénink podle plánu,“ uvažuje Svoboda.
„V tomto směru je to pro mě úplně šílené, sedět doma a nic nedělat,“ přiznává. „Snažím se to zvládat pomocí sledování filmů.“
