Weintritt dokonce patří do speciálního týmu, který jezdí v kraji odebírat vzorky pacientům s podezřením na výskyt koronaviru.
„Přesně si vzpomenu, u koho a kde byl první stěr,“ píše Weintritt ve svém blogu pro webové stránky zlínského klubu, ve kterém s nadsázkou líčí svůj první výjezd.
„Před každým zápasem píšeme na Facebook pozvánku. Prý jsou moje vtipné, tak mě správce stránek poprosil, když teď nehrajeme, jestli bych se nepodělil o postřehy ze záchranky. Jsem rád, že to lidi zaujalo a přiblížilo naši práci,“ těší Weintritta.
Ve zlínském špitále pracuje jako záchranář na urgentním oddělení, kde se přijímají pacienti v kritickém stavu. „S Milanem se tam občas potkáme, když nám někoho přiveze,“ zmiňuje svého házenkářského soupeře, jinak kolegu zdravotníka z valašskomeziříčské nemocnice.
Zatímco zuberský brankář pracuje u záchranky na plný úvazek, Weintritt jí ve Zlíně vypomáhá. A teď v nouzovém stavu o to více. Když se hledali na urgentním oddělení dobrovolníci, kteří budou v terénu odebírat vzorky k testování, otec malého synka neváhal.
„Jezdíme k potenciálně nakaženým pacientům, ale jsme chráněni, jak to nejvíce jde. Riziko by mělo být minimální,“ nestresuje se zbytečně Weintritt, který se snaží být i v těžké době pozitivní. „Nepřipouštím si, že bych se měl nakazit. A i kdybych se nakazil, tak věřím, že bych se vyléčil.“
Ve svém blogu přitom popisuje scény jako vystřižené z hollywoodských katastrofických filmů. „Když vystupujete ze sanitního vozu oblečen do kompletních OOP (ochranné obleky), vzbuzujete ve svém blízkém okolí paniku. Lidé se vám vyhýbají obloukem,“ svěřuje se Weintritt.
Ochrannými obleky je vybavený také Malinův záchranářský tým, přestože k odběrům nevyráží. „Říkáme jim atombordel,“ prozradil zuberský brankář.
Na rozdíl od Weintritta se u zásahu s žádným nakaženým koronavirem zatím nepotkal, riziko je ale nemalé. Navíc poté, co řada praktických lékařů uzavřela svoje ordinace, se počet výjezdů záchranky zvedl. „Do dvou minut od nahlášení musíme být všichni nachystaní v autě. Vyžaduje to větší souhru, takže dva lidi oblékají jednoho,“ přibližuje Malina, jehož čeká doma manželka s dcerou.
Stejně jako Weintritt se snaží obavy z nákazy koronavirem potlačovat. „Neustálá masáž z médií je taková, že i já jsem znejistěl. Ne že bych se bál o sebe. Ale mám rodiče, babičku, takže teď raději nejsme v přímém kontaktu,“ přiznává Malina.
I když jsou oba sportovci nyní ve větším zápřahu než dříve, vítají, že mohou dělat svoji práci. „Nevadí, že máme více služeb. Jsem rád, že můžu být užitečný. I to je hnací motor,“ říká Malina.
Ač koronavirus omezil fyzický kontakt mezi lidmi na minimum, ze zkušeností házenkářů-záchranářů je pandemie paradoxně sblížila.
„Je obdivuhodné, jak český národ dokáže v určitých situacích držet spolu a pomáhat si. Lidi nám šijí roušky, posílají respirátory, nosí kafe, dorty. Je to pro nás velká vzpruha,“ děkuje Malina za nezištnou pomoc.
Co jim schází, je házená. „Je to jeden z ventilů, který mi po náročném dni v práci dokáže upustit,“ stýská si Weintritt.
„Cukají mi ruce. Už bych si šel zahrát házenou,“ přitakává Malina.
Házenkářský svaz zatím sezonu jen přerušil, oba ale tuší, že už se nerozběhne.
„Omezení jsou na místě. Doufejme, že přispějí k tomu, že se co nejdříve vrátíme do normálního koloběhu života,“ přeje si Malina stejně jako všichni ostatní.