Vést v poločase stíhačky, to se vám také ještě nikdy nepřihodilo.
To tedy ne, to byla velká zkušenost, která by mě měla posunout zase o kousek dál. Takový křest ohněm.
Když jste po druhé položce opouštěla stadion na prvním místě, ještě jste se ohlédla a viděla, že široko daleko za vámi nikdo není. Jaký to byl pocit?
Rozhodně moc příjemný, takový jsem ještě neznala. Musela jsem si to užívat.
Dodávalo vám energii jet s 22sekundovým vedením v čele? Dokonce na vás křičeli, že náskok navyšujete.
Jo, bylo to hodně zvláštní. Na chvilku mě napadlo: Jedu dobře? Nezkrátila jsem si to někde? (směje se) Vážně zvláštní pocit.
Co se pak dělo na třetí položce, kde jste minula tři terče?
Trenéři mi říkali, že přišel poryv. Já to úplně nevnímala. Jo, foukalo, ale to foukalo celý závod. Mrzí mě druhá rána, kterou kdybych spustila, jak jsem si naplánovala, tak by spadla. Prostě jsem tu stojku měla za tři. Možná jsem ji tak nějak napůl i neustála, i když si nemyslím, že by problém byl v hlavě.
První polovinu závodu jste naopak ustála výborně. Ležky jste v obtížných podmínkách měla za 30 sekund, navíc velmi přesné. Z těch musíte mít poslední dobou hodně dobrý pocit.
Jo, za ty jsem opravdu ráda. A určitě i za to osmé místo v cíli.
Celkově jste ve Světovém poháru čtrnáctá, což je posun o sedm míst oproti minulé sezoně. Jak byste tu letošní hodnotila?
Rozhodně pozitivně, jsem s ní spokojená. V konečném pořadí svěťáku jsem zase výš, což je super. Samozřejmě, odjela jsem i nepovedené závody, ale celkově je tahle sezona rozhodně lepší než loňská.
Šéf svazu Jiří Hamza opakovaně říká: Markéta bude rok od roku lepší, jen na ni nespěchejte. Předpokládám, že takový je i váš plán, abyste stoupala vždy o kousek výš až do her v Pekingu.
Jasně, byla bych ráda, aby to takhle šlo dál, i když to si nikdo nemůže naplánovat a nejde to až tak jednoduše.
Úkolem do letní přípravy teď bude, zrychlit a zpřesnit také stojku?
A taky udržet tu ležku, jakou ji mám teď. Bavila jsem se o tom s Egilem (trenérem Gjellandem), že to nebude až tak jednoduché, abych se k mému současnému střílení z konce sezony zase vrátila. A samozřejmě, dalším krokem je trochu zrychlit stojku.
Dnešní stíhačka byla i závodem velkých příběhů. Dorothea Wiererová v ní uhájila velký glóbus před Tiril Eckhoffovou, přestože ta měla skvěle rozehranou partii a po třech položkách vedla.
Však mi Tiril po závodě říkala, že se jí na poslední položce stalo to samé jako mně na té třetí. Ale brala to v pohodě, nebrečela.
Slzy dojetí zato po posledním závodě kariéry tekly z očí Kaisy Mäkäräinenové. I pro vás bylo překvapením, když oznámila, že toto je její poslední závod?
Vůbec jsem to předtím netušila. Dozvěděla jsem se, že končí, až po závodě od novinářů. Všichni se potom s Kaisou loučili. Odchází další velké biatlonové jméno.
Někdo, kdo závodil ve Světovém poháru v době, kdy jste ještě vůbec netušila, co to biatlon je...
Jasně. Kaisa je někdo, koho mám s biatlonem spojeného. Svým způsobem k ní vzhlížím. A zároveň ji i obdivuji, že to vydržela tak dlouho.
Cesta domů teď pro nikoho nebude jednoduchá. Vy jste původně měli odlétat až v pondělí, povede se vám to dříve?
Jo, letíme už zítra, z Joensuu do Helsinek a pak do Prahy. Ale vůbec netušíme, jak to bude s našim návratem probíhat.
Michal Krčmář dnes v televizi řekl, že dobrovolně si po návratu naordinuje 14denní karanténu, i když Finsko není na seznamu rizikových zemí. To je týmové rozhodnutí?
Ne ne, to bude na každém z nás. Já se k tomu ani nechci moc vyjadřovat, protože lidé jsou v téhle době i dost zlí. Žádné nařízení nemáme, ovšem tohle je na každém z nás, abychom se chovali zodpovědně, stejně jako i všichni ostatní, kteří nikam necestovali. Budeme se snažit co nejmíň vycházet z domu, tak jako ostatní.