Od březnového Světového poháru v Oslu, vašeho dosud posledního pohárového startu, uplynulo osm měsíců. Šla jste v Östersundu na start natěšená, nebo nervózní?
Nervozita je pokaždé. Největší bývá vždycky právě na začátku sezony. Ale když už jsem potom byla na závodišti, docela jsem se těšila, až všechno vypukne.
Smíšená štafeta v ÖstersunduZpravodajství |
Závod dopadl pro vás osobně dobře, mnohem lépe než před rokem, kdy jste naopak po zahajovací smíšené štafetě v Pokljuce ronila slzy. Mihla se ta vzpomínka v hlavě?
Samozřejmě, že mihla. Snažila jsem se ji z hlavy vytlačovat a vůbec ji tam nezasunovat, aby se nic podobného neopakovalo. A musím říct, že jsem se potom na ležce docela zapotila.
Ale kritickou situaci při třetím dobíjení jste tentokrát ustála a prokázala tím i pevné nervy.
A možná i to, že se mě drží štěstí.
Štěstí přeje připraveným.
Jo, to se říká. Uvidíme.
Už jste s trenérem probrali, co se při ležce dělo?
Ukazoval mi, kam mi to lítalo. Ty rány byly všude. Trenér měl docela vtipný poznatek, že kdyby se otočila moje stojka a ležka, dala bych dvě nuly, protože jsem měla stojku lepší než ležku (ležka se střílí do menších terčů - pozn.).
Stojka byla za 33 sekund a čistá, což je na vás velmi dobrý počin.
Třicet tři? Já ta čísla ani neviděla. Budu ráda, když se mi povedou ty vteřinky při střelbě stlačovat.
Sprint žen v ÖstersunduSledujte od 15.30 hodin online. |
Vaše stojka navíc byla i rytmická.
Přijela jsem tam, docela mi přestalo foukat a neklouzaly mi nohy, stálo se mi na podložce dobře. Tak jsem si řekla, že tohle je má šance napravit ležku. Stála jsem tam, střílela - a ono to padalo. Z toho mám radost.
Velmi pozitivní zprávou ze smíšené štafety je i váš druhý nejrychlejší běh na úseku. Byla jste rychlejší než Mäkäräinenová, Eckhoffová, Wiererová.
S čímž jsem spokojená. Ale šlo jen o jeden úsek štafety, některé holky jely dnes singlovku (smíšenou štafetu dvojic), proto se z toho nedají dělat velké závěry.
A vaše vlastní pocity z běhu?
Takové napůl. Ani bída, ani žádná sláva.
Štafeta nakonec skončila jedenáctá...
Ale je to jen začátek sezony. Aspoň se máme kam zlepšovat.
PŘEDÁVKA. Markéta Davidová (vlevo) předává po svém druhém úseku štafetu Ondřeji Moravcovi na 6. místě.
Před rokem v Pokljuce vás týmoví kolegové utěšovali, tentokrát jste po závodě pro změnu vy uklidňovala Ondřeje Moravce, který musel na dvě trestná kola?
Jo, role se od minulého roku trošku otočily. (směje se) Ne, to se může stát každému. Střelba tu vážně nebyla jednoduchá. Vyšlo to na Ondru, ale nikdo se na něj nezlobí, ani ho nepranýřuje.
Speciálně pro vás je výkon ve štafetě povzbuzením před nedělním sprintem?
Ani nevím. Střelba 3+0 by v něm nebyla nejlepší. Navíc to byla štafeta, práce čtyř lidí, ani z ní nechci vypichovat svůj výsledek.
Ve sprintu jste loni na mistrovství světa v Östersundu byla sedmá a v Anterselvě jste v něm poprvé vyhrála závod Světového poháru. Je vaší nejoblíbenější disciplínou?
Tím si úplně nejsem jistá. Ta sedm a půlka mi přijde, že je na mě hrozně krátká a jede se na mé poměry hrozně rychle. Pozitivní je, že jsou při sprintu jen dvě střelby. Ale potřebovala bych, aby byl ten závod trochu delší.
Třeba patnáctikilometrový „sprint“, při kterém by se však střílely jen dvě položky?
No, třeba. I když patnáct kiláků už je zase docela moc.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020 |
Co vás v neděli potěší?
Já bych chtěla dobře střílet.
A když zastřílíte, tak...?
Tak uvidíme. První desítka by pro mě byla pořád boží. Ale budu spokojená hlavně s dobrou střelbou. Sezona je fakt dlouhá. Když se mi v neděli nepoběží dobře, tak se mi prostě nepoběží dobře a budu mít ještě x závodů, ve kterých můžu běh vylepšit. Ale chtěla bych dobře střílet. Nechce se mi běžet ani metr navíc, než musím.
