Sobota, 15.36. Je v cíli sprintu a padá na sníh. „Zase jednou je tak vyřízená, že o sobě ani neví,“ prohodí u hrazení její manžel Petr Koukal.
„Už bych neujela ani dva metry,“ prohlásí Gabriela Koukalová. Ovšem otřepe se rychle. Na tiskové konferenci opět srší humorem.
When @SuperSvendsen leaves the press conference https://t.co/7sru4Ik8u5
V pátek, při tiskovce mužů, tu zanechal Emil Hegle Svendsen na stole po sobě pořádnou hromadu prázdných obalů od sladkých tyčinek, že si je i Martin Fourcade vyfotil a na Instagram připsal: „Když SuperSvendsen opouští tiskovou konferenci.“
Koukalová, též milovník sladkostí, se diví: „Přitom Emil od loňska dost zhubnul. No jo, ale když se tu při závodě na trati tak moc spráskáte, z něčeho energii musíte brát.“
Sama žádnou tyčinku po kapsách, moment... ne nemá. „Ale během dne toho sním tolik, že kolem závodů už nemám na jídlo zase tolik pomyšlení.“
Hodinu trvají její slavnostní a mediální povinnosti. Konečně se může na lyžích vyjet, vyplavit ze svalů kyselinu mléčnou. Třicet minut se snaží být sama, jen se svou myslí. Jenže copak to jde, když na ni pořád někdo mává? Je tvorem společenským, proto hraje i tuto hru a rozdává úsměvy.
Vrací se na stadion, s koučem Rybářem natáčejí předem dohodnuté video. Před pátou vkročí do místního Family Clubu, kde má být pro závodníky nachystané jídlo. Ale žádné už není. A v pět zavíráme, vážení. No tak nic.
S manželem odmítnou odvoz na Alpengasthof Laubau, kde český tým bydlí, a dvoukilometrovou štreku jdou pěšky, pěkně procházkou lesem. „Jiný typ pohybu mi líp vyplaví únavu.“
Nastává čas na regeneraci. Každý den vybírá ze dvou možností: masérku Petru Sedláčkovou, nebo fyzioterapeuta Romana Karpíška.
„Karpich je lamač těl. Ty jeho hmaty fakt bolí,“ sděluje.
„To jsou řeči, jsem na ně mírnej,“ směje se on.
Když má Koukalová zablokovaný krk, jeho ruce kouzlí. Tentokrát ale dá přednost Sedláčkové, zatímco Karpíšek působí v místnosti jako psycholog, rozebírající s biatlonistkou při masáži stav mysli.
Přejedená? Dobré znamení
Na hotelu stojí u restaurace tabule, kam pan domácí nevypsal speciality kuchyně, ale dvě česká slova: „Srdečný vítaný.“
Nástěnka u vchodu do restaurace v hotelu českých biatlonistů v Ruhpoldingu a čeština pana domácího. https://t.co/pbxKfjAhNt
Snažil se také první den, když sem Rybářův tým dorazil z Oberhofu. Tehdy od pana hoteliéra dostali v češtině obědové menu: „Slepičí polívka.“
Když ji snědli a dalších dvacet minut se nic nedělo, Koukalová se zašla optat: „Už dlouho čekáme na druhý chod.“
„Vy byste chtěli druhé jídlo?“
„No samozřejmě.“
„My mysleli, že toho před tréninkem zase až tolik nesníte.“
Snažila se je přesvědčit, nicméně neuspěla. Pouze jí nabídli: „Nechcete dezert? Cappuccino?“
Eva Puskarčíková si vzápětí libovala, že má z domova od maminky v kastrůlku vepřové ve vlastní šťávě.
V sobotu večer Koukalová spořádá coby hlavní chod karbanátek s bramborami. „Vlastně rybenátek, on je totiž z ryby,“ hlásí.
Často nemá problém ani s řízkem či se smaženým sýrem, ten přímo miluje. „Tělo je dost chytré, aby si samo vybralo, co potřebuje,“ tvrdí. „Dobrá nálada z trochu nezdravého jídla vám dá daleko víc než něco zdravého, co vám nechutná.“
Pro každý případ má coby zákusek před usnutím přichystané chipsy.
„Přejedla jsem se,“ hlásí nyní po večeři.
„To je normální. A je to i dobré znamení,“ usoudí Koukal.
Chvíli posedí s Rybářem, rozeberou závod. „Líbí se mi, jaký kus práce jsi letos udělala v technice běhu,“ říká šéftrenér.
Jen spi, ať dospíš únavu
O půl osmé večer je tady řidič organizačního výboru, aby ji odvezl na slavnostní vyhlášení sprintu na náměstí v Ruhpoldingu. „Stačilo by vyhlašovat je jen na stadionu, ne?“ zahartusí Rybář.
Strategie je tudíž prostá: Koukalová vychází z hotelu až 10 minut před vyhlášením, aby pak při čekání na ceremoniál zbytečně nepromrzla. Co na tom, že řidič je poněkud nervózní, účel světí prostředky.
Po ceremoniálu s ní manžel posedí na hotelu, než odejde na svůj hotel. Za Koukalovou ještě zaskočí kouč žen Zdeněk Vítek, neboť kvůli vyhlášení nestihla týmovou poradu. Krátce své svěřenkyni odrecituje základní informace k neděli. Jaké má být počasí, kde budou nastřelovat, kdy odjíždějí z hotelu. „Ty ostatní rituály už má Gabča zažité,“ říká.
Michal Šlesingr, Gabriela Koukalová a Eva Puskarčíková předvádějí v Ruhpoldingu medaile z předchozího SP v Oberhofu.
Usíná bez problémů v půl jedenácté, žádná zběsilá hra emocí jako jindy se v hlavě neodehrává. Noc si protáhne. Až ve čtvrt na deset ji probouzejí. „Musela dospat tu únavu,“ tvrdí Koukal.
Jeho manželka bohatě snídá, čtvrt hodiny cvičí, na půl hodiny se jde rozběhat kolem hotelu. Vrací se, zapne na hotelu televizi a vidí Michala Krčmáře, jak se řítí posledním kolem stíhačky pro senzační třetí místo.
„Jo, je to tam,“ zakřičí si, když Krčmář protne cíl. Později vypráví: „Byla jsem jak magor, co tam řve na prázdný pokoj. Ale to vlastenectví se ve mně probudilo, nemohla jsem si pomoci.“
A ona dneska jela i Kaisa?
Takřka neobědvá, aby si na trati připadala co nejlehčí. Ve 13.05 odjíždějí Češky na stadion. Deset minut testují lyže, každá dva finální páry, které dostávají od servismanů. Následuje 45minutový nástřel.
„Jsi trochu níž, cvakni si,“ vybízí Vítek, ať si upraví mířidla.
Petra Sedláčková rychle promasíruje Koukalové svaly a už kráčí na start. Kamera ji detailně zabírá. „Je úžasný, jak všechno zvládá. Ten tlak na ni je obrovský,“ říká šéf svazu Jiří Hamza. Zvony zvoní, časomíra hlasitě tiká, fanoušci odpočítávají: „Vier, drei, zwei, eins.“ Start.
Vyráží vítězka sprintu Kaisa Mäkäräinenová. „A teď Gabriela Kukalova. Čekáme na ženu ve žlutém,“ říká hlasatel na stadionu. Její příjmení se ještě správně nenaučil.
O 22 vteřin po Mäkäräinenové se vydá na trať také ona.
MÍSTO DĚJE. Chiemgau Arena v Ruhpoldingu, než dorazilo 20 tisíc diváků.
Finka pojede celý závod ve vlastní lize. Čtvrtá Marie Dorinová-Habertová záhy po startu při sjezdu padá. Zato při pohledu na Koukalovou Hamza říká: „Hezky se Gábina klouže.“
Zase jednou chumelí, Koukalová se na trati snaží trefovat do stop vedoucí ženy. „Ale můj rozlišovací reflex byl tak slabý, že jediná stopa, kterou jsem chytla, byla tak možná ve sjezdu,“ bude vyprávět později.
Při úvodní ležce pak jak ona, tak domácí Laura Dahlmeierová takřka simultánně dvakrát míjejí! Trochu bezradně hodí okem po Vítkovi. „Tři rány centr, ale dvě dole na devíti hodinách, utržené,“ hlásí trenér do vysílačky.
Je to zkouška psychické odolnosti. Rozhodí ji to?
Tak tohle nebyl povedený začátek. Zkoncentruj se, vybízí se.
Daleko za bílým a nezastavitelným finským expresem se postupně sjíždí kvarteto velikánek: Wiererová, Koukalová, Dahlmeierová, Dorinová-Habertová. „To je tedy výkvět,“ glosuje Hamza.
Češka ve žlutém se zařadí na konec tohoto vláčku a libuje si: Laura i Marie jedou rozumné, pomalejší tempo, aspoň si za nimi trochu oddychnu.
Při třetí položce, první vstoje, jako jediná z nich nepálí mimo a rázem má na druhém místě klid. Jen o tom neví. Jede už 500 metrů za střelnicí, nechce se ohlédnout a přemýšlí: Jsou za mnou?
FILM ZÁVODU. Koukalová před Dahlmeierovou (vlevo), na stojce s Němkou i s Francouzkou Dorinovou-Habertovou (uprostřed) a osamocený finský expres Mäkäräinenová ve své vlastní dimenzi (vpravo)
Žádný nadhled, žádné informace.
Až potom jí nahlásí: Je to dobré, jsi sama.
Dominující Mäkäräinenová pokračuje v Kaisa show, vybílí i poslední stojku, a přestože má ještě dva kilometry do cíle, hlasatel už oznamuje: „Gratulujeme Kaise Mäkäräinenová ke druhému triumfu v řadě.“
„A teď se může v tom posledním kole vyjet,“ prohodí Hamza.
Už i Koukalová zaujímá pozici na stojku. Teď hlavně zachovat chladnou hlavu. Mám náskok na holky za mnou, ty se budou snažit ještě zrychlit svoji střelbu, aby mě doskočily, a můžou proto zmatkovat, uspěchat to a dělat chyby, uklidňuje se..
Sama se při stojce nezmýlí. „Jo! Výborná položka, ležková“ jásá Vítek. Dorinová i Dahlmeierová naopak jeden terč nezasáhnou.
„Je tam díra, máš třicet vteřin na ty další,“ volají na ni postupně trenéři Málek, Ligaun i Holubec na trati. Ale tuhnu, nohy mě bolí a ruce mně brní, zkoumá vlastní tělo. Ještě by mě mohly sjet...
Ani náhodou. Všechny toho mají plné zuby. Minutu za Mäkäräinenovou dobíhá druhá, na cílové rovince mává tribunám. „Ještě že nebylo potřeba finišovat, protože představa, že mám jet podlahu až do cíle, mi přišla nereálná. Bylo to dost na vůli,“ vykládá. Zabočí k manželovi, dostává pusu. Gratuluje šesté a opět jednou skvělé Evě Puskarčíkové.
SPOUSTA RADOSTI. Dominátorka Mäkäräinenová i žlutá Koukalová v cíli.
Při rozhovoru za cílem se Koukalová na chvíli zarazí a přestane vyprávět. „Já se omlouvám, já jsem fakt strašně unavená,“ vypadne z ní.
Ještě že úspěchy únavu rychle zahánějí.
Na stupních vítězů dostává dvoulitrovou lahev šampaňského, stejně jako předtím Michal Krčmář. „Třeba bude na náš tým stačit i jedna láhev, ale musíme to odbouchnout,“ povídá Koukalová. „Nezapiješ, nevyhraješ. A tyhle výsledky nezapít, by bylo snad i rouhání.“
Při tiskovce pohlédne na vítězku dne a vtipkuje: „Vida, ona dneska jela i Kaisa? Já ji celý závod neviděla.“
G. Koukalová na dnešní tiskovce v Ruhpoldingu: Vida, ona dneska jela i Kaisa. Já ji celý závod neviděla:) https://t.co/1zfjpyI1iS
Vítek chválí. Vlastně ne. „Mně už totiž docházejí slova, jak bych Gábinu ještě mohl pochválit.“
Báječná žlutá jízda pokračuje.
