24 hodin na kole. Závod pro ty, co hodně vydrží

Kdo může jet čtyřiadvacet hodin na kole v jednom kuse? "Jedině masochista," směje se Jan Hataš, ředitel libereckého extrémního maratonu Endura 24 hours MTB. Akce letos slaví už své patnácté výročí. V sobotu 13. června v poledne nasednou jezdci na horské kolo a slezou z něj až druhý den ve stejnou dobu. To platí o těch nejlepších cyklistech v kategorii jednotlivců.

cyklistika, horská kola, ilustrační foto

Dvojice či čtveřice se podle libosti střídají. "Zájem účastníků neustále roste. Letos jich očekáváme kolem pěti stovek," říká Hataš.

Dějištěm závodu cyklistických šílenců je už počtvrté sportovní areál ve Vesci, který vznikl kvůli letošnímu mistrovství světa v klasickém lyžování. Vítězem dvou předchozích ročníků se stal Zdeněk Kříž, který vloni během předepsaných 24 hodin zdolal 446 kilometrů s celkovým převýšením 9300 metrů. Nejzdatnější ženou byla Daniela Chlíbková (267,5 km).

Liberecká trať o délce 12,6 kilometru s převýšením zhruba 250 metrů vede po zpevněných i nezpevněných cestách v lokalitě Císařský kámen. Závod je rozdělen do tří kategorií. Královská soutěž jednotlivců bude mít zhruba sto těch nejotrlejších účastníků. Ostatní se můžou zúčastnit závodu čtyřčlenných týmů či dvojic.

Na nejlepší jednotlivce čekají atraktivní ceny, vítěz získá 300 eur. Finanční prémii si připíše na konto i cyklista, jenž zajede nejrychlejší kolo. Závod 24 hours MTB je největší akcí svého druhu v Česku. Jeho specialitou je také start, kdy jezdci běží v tretrách do kopce a po zhruba pětiminutách se vrátí na stadion, kde teprve nasednou na kolo.

"Tím se pole roztáhne a start není tak chaotický," vysvětluje Hataš. Čtyřiadvacetihodinovka však není jedinou náplní akce, která se v Liberci uskuteční o příštím víkendu.  Během soboty přijde ke slovu doprovodný program v podobě festivalu horských kol Biketek.

V jeho rámci se tu pojedou závody dětí, na stadionu ve Vesci bude fungovat dětský koutek s atrakcemi. A bude se také závodit v cross country a také ve slope stylu, tedy ve skocích na kolech. Chystá se na ně celá česká špička v této disciplíně.

Finále bude večer za umělého osvětlení. Pro obzvláště odolné jedince je určen závod Pivobiker. V čem spočívá? Na startu účastníci vypijí pivo "na ex", pak běží ke kolům a na ten nejlehčí převod dojedou zpátky. Závodí se vyřazovacím způsobem, až zůstane ten nejlepší...

Někdy si od kola odpočinete jen na pár minut, říká biker

Jestli chcete být na čtyřiadvacetihodinovce úspěšní, musíte šlapat bez přestání dnem i nocí. "Když na vás soupeři tlačí, tak vám nic jiného nezbývá. Nemůžete se večer prostě jen tak natáhnout," tvrdí tradiční účastník extrémních závodů Zdeněk Kříž.

Drsnou situaci zažil při Světovém poháru v Itálii. "To jsem byl na kole čtyřiadvacet hodin bez čtyř a půl minuty," vzpomíná. Při závodě v Liberci, který letos jde do patnáctého roku, si vloni mohl odpočinout o něco víc. Na trati strávil přesně 20 hodin 58 minut a 59 vteřin.

Co je při čtyřiadvacetihodinovce nejdůležitější? "Jednoznačně psychika. Na normálních závodech vás potká jedna krize, ale tady je jich spousta a navazují na sebe. Když nemáte den nebo se vám třeba jen špatně sedí, je to katastrofa," říká Zdeněk Kříž. Nejvíc pomůže podpora týmu.

Liberecký maraton 24 hours MTB má podle závodníka specifickou trať. Okruh měří 12,5 kilometru, což je na světové poměry hodně. Navíc má docela velké převýšení. "Třeba v Itálii se jezdí i v městských parcích na pětikilometrové trati."

Čtyřiadvacetihodinovku ve Vesci jel Kříž celkem třikrát. A poslední dva ročníky vyhrál. Letos však obhajovat nebude. "Dal jsem si rok pauzu od sportu. Byl jsem už hrozně unavený," říká 37letý bývalý atlet, který běhával střední tratě za Pardubice.

Vyčerpání ze sportu lze pochopit. Vloni jel celkem sedm závodů na 24 hodin. Stal se mistrem Evropy a ve finále Světového poháru v Austrálii skončil třetí. Právě při tomto závodu, který je nejtěžší na světě, dospěl k rozhodnutí, že si udělá přestávku. Stará se o penzion ve Špindlerově Mlýně a chodí hrát tenis. Na své kamarády se však příští víkend do Liberce přijede určitě podívat.

Místo občerstvení lipo. Tak maraton začínal 

Původně jich bylo dvacet. Kroužili dnem i nocí po lesích u Mnichova Hradiště a netušili, že stojí u zrodu největší čtyřiadvacetihodinovky v Česku i okolí. „Jako občerstvení jsme měli jen balíčky bonbonů lipo,“ vzpomíná organizátor Jan Hataš.

Vzpomenete si jak vypadal první ročník?
Je to už patnáct let. Byly to hodně amatérské podmínky. Denní okruh vedl v terénu, ale noční po asfaltu. Závod neměl žádné zdravotnické zajištění, a tak jsme se v noci báli jezdit. Nebyla ani kvalitní světla, takže jsme si svítili jen čelovkami.

Ale později se závod stěhoval, že?
Ano, střídali jsme lokality kolem Turnova. Pak se závod přesunul k vodní nádrži Kristýna u Hrádku nad Nisou. Popularita stoupala, a tak jsme hledali nějaké vhodnější místo. Vmédiích se tehdy objevila zpráva, že ve Vesci se bude budovat lyžařský areál pro mistrovství světa v lyžování. A dostali jsme povolení na zdejších loukách čtyřiadvacetihodinovku uspořádat. Byli jsme ve Vesci jako takoví první partyzáni.

Názory na areál ve Vesci se různí. Jak to vidíte vy?
Máte pravdu, ale já si nemůžu stěžovat. Polohou je to blízko Liberce a trať o délce 12,5 kilometru mezi Rádlem a Vescem je pro nás ideální. Všechno je tam jako na dlani.

Co je to vůbec za lidi, kteří jsou ochotní kroužit na kole čtyřiadvacet hodin?
Masochisti. A taky cyklisté, které už nebaví jezdit klasické maratony a hledají něco jiného. A postupně se nabalují další a další. U nás totiž nejde jen o závodění, ale i u kulturu. Lidi se tu potkávají na tři dny. Máme tu party stan, pořádáme koncert.
A po večírku se všichni můžou v pohodě vyspat, protože čtyřiadvacetihodinovka startuje až v poledne.

Kolik budete mít letos účastníků?
Loni jsme měli 400 lidí, letos čekáme 500. Hodně záleží i na počasí.

Čekal jste, že se váš závod z nuly rozroste do takových rozměrů?
Trochu jsem to tušil. V zahraničí jsou podobné podniky hodně populární. Třeba před dvěma lety jsme byli v Anglii a tam jely dva tisíce závodníků. A ve stejné pohodě, o jakou se snažíme u nás v Liberci.

Předpokládám, že závodníci mají nějaké přestávky na odpočinek.
V kategorii čtveřic a dvojic jistě. Ale ti nejlepší jednotlivci si to nemůžou dovolit.

Opravdu čtyřiadvacet hodin neslezou z kola?
Můžou, ale pak jim konkurence ujede. Prvních zhruba pět jednotlivců musí jet po celou dobu. Pro nejlepších třicet závodníků zřídíme pitstopy jako ve formuli jedna - závodník přijede, jeden člověk mu umyje kolo, druhý namasíruje nohy, další podá flašku s pitím. Za pět mět minut se jede dál. V soutěži čtveřic je to samozřejmě jinak. Tam se buď střídají po kole nebo po dvou. Ale vloni vítězný tým rozjížděl jeden člověk, který vydržel jet naplno celé tři hodiny.

Jak měříte čas?
Každý závodník má na noze čip a výsledky jsou online na internetu. Manažeři týmů sledují dění na notebooku a podle toho vydávají pokyny: „Tohle kolo jsi byl o minutu pomalejší. Přidej.“

Jak vidíte budoucnost závodu?
Těžko říct. Ale pokud bude tradice pokračovat, dříve či později opět změníme trať. Jezdit někde deset let, to se okouká. Teď ve Vesci pojedeme počtvrté.