Překážkové závody si Kocumová zamilovala. Přitom nebýt náhody, nevěnovala by se jim. Její kamarád se zranil a ona si místo něho zkusila start v tomto dynamicky se rozvíjejícím sportu.
„Tehdy jsem do toho šla s velkou skepsí. Přeci jenom se závodí v bahně a já bahno nemám ráda,“ líčí po letech.
V bahně? Ano, překážkové běhy nejsou pouze o běhu. Je to mnohem víc. Je to trať, kde se skáče, podlézá, přelézá, ručkuje... Je to sport, který prověří celé tělo a láká stále víc lidí.
Blížící se premiérový republikový šampionát, jenž je součástí seriálu Gladiator Race, je toho důkazem. V sobotu 6. května se na legendárním tankodromu v Milovicích představí přes šest set závodníků - profesionálů i „hobbíků“, kteří vyzkouší své možnosti a limity. „Prověří si celé tělo, to nejvíc lidi baví,“ prozrazuje Kocumová.
Sociální sítě překážkovému běhu pomáhají„Fotky plné bahna a napětí vypadají na sociálních sítě dobře, virálně se to dobře šíří,“ přibližuje Pavel Cibulka, jeden z pořadatelů závodu v Milovicích. |
Co na účastníky v Milovicích všechno čeká? Trať bude měřit přes deset kilometrů, každý se musí poprat s třemi desítkami překážek, také se spoustou písku, hlíny, bahna či vody. Rovinou se rozhodně běžet nebude, terén udržovaný pásy tanků je náročný - je v něm plno zákopů, valů a příkopů.
A když se překážka nepřekoná? Tak následuje trest v podobě několika desítek „angličáků“ (výskok, dřep a klik) nebo jiná alternativa.
Tři nejlepší v každé kategorii (tři mužské a tři ženské podle dat narození) mají zajištěný start na mistrovství Evropy v Nizozemsku. Na startu nebude jenom česká špička, přijedou i Poláci, Slováci anebo Němci.
„Běh je nedílnou součástí každého takového závodu,“ přibližuje Kocumová. „Nutná je samozřejmě vytrvalost. Namakanci z posiloven mají problém. Abyste některé překážky zdolali, musíte ručkovat. Vyzkoušíte si, jak jste obratní, jak jste silní, když musíte nosit písek anebo štěrk,“ dodává.
Jak je vidno, nejsou to pohodové závody. A že na ně láká zrovna žena? Takových překážkových běhů je mnoho. Gladiator Race, Spartan Race a další. Statistika: až třetinu přihlášených tvoří ženy.
„Čím jsem starší, tím víc to beru jako zábavu. Těším se i na ten průběh, ne na to, až budu v cíli. Když už v něm jsem, samozřejmě cítím úplně každý sval na těle,“ říká Kocumová.
Kocumová se na přelomu milénia věnovala především kariéře běžkyně na lyžích. Ve štafetě na olympiádě v Naganu byla šestá, na dvou světových šampionátech doběhla na 23. místě. Současný sportovní život si ale užívá mnohem víc.
„Samozřejmě, běžecké lyžování je pro mě stále srdcová záležitost. Jenomže když několik let jezdíte po Světových pohárech, trávíte spoustu času s pořád stejnou skupinkou lidí. Zákonitě se dostaví slušná ponorka. Závodníci končí ne proto, že by už na špičku neměli, ale proto, že jsou vyhořelí. Zato při překážkovém běhu se motají běžci, cyklisté, lidé z posiloven... Je úžasné se s nimi potkávat a vyměňovat si zkušenosti,“ přibližuje nadšeně.
Jak se vlastně na takové překážkové běhy trénuje? Možná až úsměvně. „Chodím na dětská hřiště. Věším se tam, ručkuju a závodím s dětmi,“ usmívá se Kocumová. Pak také hodně lyžuje a leze po skalách.
„Stále víc a víc se budují venkovní tělocvičny, z toho mám radost,“ říká - nejenom jako sportovkyně, ale i jako významná postava liberecké politiky.
