Opět začíná trénovat. Lépe řečeno: posiluje, co smí a co jí operovaná zánártní kůstka na levé noze dovolí. Dvě hodiny denně bude trávit kolečkem plavání - posilovna - rehabilitace. "Jen" dvě hodiny denně. "Takže si mohu dosyta užívat svého bytu. Deset let jsem si takhle neodpočala."
Opodál si Hejnová odložila berle. Bez nich nemá chodit, natož poskakovat. Ještě že vlastní vůz s automatickou převodovkou. "To mám strašnou kliku. K řízení levou nohu nepotřebuju. Jinak si to nedovedu představit."
Dobrou zprávou je, že noha ji už druhý den po zákroku nebolela. "Mám zlaté ruce," vtipkoval doktor Vojtěch Havlas z motolské nemocnice, který atletku operoval. "Souhlasím," říká ona. "Je fakt moc šikovný a specialista na mikrotraumata. Dal si moc záležet."
Ve středu, když poprvé zkoušela plavat, měla od něj odsouhlasená jen prsa, kraulové nohy by byly pro hojící se kost nebezpečné. Od moderních pětibojařů si půjčila destičku mezi nohy, zabírala jen rukama. "A byla jsem překvapená, jak mi to jde. Ani jsem nebyla moc zadýchaná."
V posilovně už je to složitější. Zjišťuje, že při většině cviků na inkriminovanou nohu přenáší váhu. "Musím si na to dávat pozor." Podle specialistů se po takovém zranění kost hojí až čtyři měsíce. "Nechci nic uspěchat," ujišťuje.
Levá noha je její odrazová, cennější pracovní prostředek nemá. Chodí na kapačky s kalciem, které kombinuje s dávkami vitaminu D, aby se ukládalo přímo do kosti.
Dvacátého března má Hejnová se svou skupinou letět na soustředění do Jižní Afriky. K plavání a posilovně tam přibere rotoped a po dvou týdnech zkusí na trávě klusat. Ale návrat do závodů? "Snad v červenci. Nevím, jak rychle se do toho dostanu." Srpnové mistrovství Evropy v Curychu chce stihnout. Až po sezoně si nechá vyjmout železnou dlažku napomáhající srůstání kosti.
Hejnová platila vždy za mimořádně zdravou atletku, jejím nejtěžším zraněním byl dosud výron." Když mi teď po Novém roce na tréninku ta kost praskla, hned jsem věděla, že je to průšvih. Měla jsem pocit, že mám díru v noze," popisuje.
Fyzioterapeutovi Pavlu Kolářovi vzápětí hlásila: "Mám zlomenou nohu." Co bylo příčinou? Nešťastné došlápnutí, či přetížení z tréninku? "Určitě bylo na vině i celkové přetížení," tvrdí Hejnová.
Navíc už dříve si stěžovala na bolest paty, která mohla s potížemi souviset. "Kost byla už dříve oteklá a zlomila se potom najednou. Kvůli potížím s nervy u vnitřního kotníku se noha špatně dovyživovala."
Předchozí podzimní trénink označovala za nejtvrdší v životě. "Trochu jsem podcenila tu bolavou patu. Měla jsem jít dřív na magnetickou rezonanci," připouští. Ovšem zranění je podle ní varováním i pro kouče Dalibora Kupku. "Určitě se trochu zalekl a bude s dávkami opatrnější. Dostal i takový pokyn. Pavel Kolář totiž řekl, že lidé z naší skupiny jsou hodně unavení a že by měli zvolnit."
Trenérův experiment se starty Hejnové na trati 800 metrů, k nimž mělo dojít v této halové sezoně, se odsunul do budoucna. "Ale nebylo to tak, že jsem si raději zlomila nohu, abych se té osmistovce vyhnula," směje se.
