V první půli byla její naděje zasáhnout do utkání minimální. Zranění Romany Hejdové ale situaci změnilo. Zdálo se, že křídlo z Valosunu Brno zastoupí to z Frisca.
Ale rozhodčí tomu chtěli jinak. Rozcvička Zrůstové u lavičky se jim nezdála. "Nelíbilo se jim to, takže jsem si šla zase sednout," popisovala první chvíli své slávy, kdy byla usazena ne jednou, ale hned dvakrát.
Co přesně italskému sudímu Taurinovi vadilo? "To nevím. Šla jsem se rozcvičit za roh, aby to neviděli. Nejdřív se zdálo, že to bylo kvůli trestným hodům, ale pak se ukázalo, že tohle důvod nebyl."
A tak velká chvíle vytáhlé blondýnky přišla až v samotném závěru. Tak snadný ale její vstup na hřiště taky nebyl. Rozhodčím se tentokrát nelíbil šperk v nose české reprezentantky. Ten nakonec putoval do rukou trenéra Lubora Blažka.
"Obvykle si náušnice sundavám, ale piercing si nechávám. To nikdy nikomu nevadilo. Ani při juniorských reprezentacích. Tady to vadí, takže si musím sundavat úplně všechno. Bude to trvat dlouho, než to všechno vyndám," smála se vyhlášená parádnice.
S posledními minutami už přišel typický "garbage time". Čas, kdy se jen dohrávalo. A taky čas, který bývá o zranění. "I já byla ztuhlá a bála se. Ale každá minuta je pro mě úspěch, jsem za to vděčná," doplnila se Zrůstová. "Jen se příště musím víc uklidnit v koncovce."
Nač tím naráží? Na dva trojkové pokusy v samotném konci, které skončily ukázkovým blokem Jekatěriny Abramzonové. "Škoda, že mi nepadly. Ta první střela byla dobrá, pak jsem si to doskočila. Střílet jsem nechtěla, jenže pak jsem z lavičky uslyšela řev: Zkus, Mišáku, druhou! Tak jsem vystřelila a bylo pozdě. Tohle bych normálně neudělala, ale pan trenér Petrovický mi věřil, že jsem to zkusila a dostala dekl," vysvětlovala Zrůstová.
Samotný zápas pak křídlo mířící do USK Praha vidělo takto: "Určitě je super, že jsme vyhrály. Je to lepší, po výhře se uklidníme. Ale nepadá nám to z dálky, Když zlepšíme tohle, tak to bude ještě lepší. Myslím, že v obraně jsme hrály velice dobře, co jsme dělat měly, jsme dělaly."
