"Já se považuju za golfového fanatika," nezapomene při rozhovoru říci hned dvakrát. "Golf je pro mě srdeční záležitost, nejsem na něm ekonomicky závislý. Nevydělávám na něm, moje společnosti jsou jeho donátory," vymezuje se pro ty, koho březnová volba nového vedení ČGF zajímá.
Potřebuje vůbec běžný rekreační hráč golfovou federaci?
Nechci používat pojem obyčejný golfista. Spíš anonymní český golfista, jeden z těch padesáti tisíc. Ten se o dění individuálně nezajímá. A má možná pocit, že Česká golfová federace je kdesi daleko, a neví, co ta federace dělá pro něj a pro český golf. Já mu to nevytýkám. Je to určitou malou informovaností. Úplně základní věc, kterou bych doporučil každému golfistovi, aby si našel chvilku, podíval se na oficiální server federace. Ten je zásadním pomocníkem pro veřejnost. Zpracovávají se tam, výsledky z turnajů, informuje se o změnách pravidel, herního řádu a všem, co se té veřejnosti týká. Je samozřejmě otázka, do jaké masy těch padesáti tisíc golfistů tohleto prosakuje. Logicky si ty informace najdou ti, kteří hrají turnajový golf a mají zájem o snižování handicapu.
Pak je tu široké pole hráčů, jimž jde jen o to, být mezi lidmi a zahrát si s nimi. Na serveru jsou zároveň všechny základní dokumenty, včetně stanov. Tam je všechno a já bych zdůraznil dvě věci. Federace zastupuje český golf na mezinárodní úrovni a co je ještě podstatnější, má za úkol rozvíjet sportovní část českého golfu. To znamená vychovávat v tréninkových centrech dostatečné množství mladých golfistů.
Potřebujeme světového hráče
Budu-li tedy hráčem přes čtyřicet let, hraju jen pár turnajů na udržení handicapu a reprezentant už ze mě nevyroste, znamená to, že federace pro mě tak důležitá není?
Naopak. Každý by měl vědět, co ta federace dělá. Takový golfista, jakého jste popsal, má možnost hrát třeba mid-amatérské turnaje. Těch bude letos víc, budou součástí federačního kalendáře. Federace se snaží právě tyhle hráče nastartovat k soutěživosti. Ale i ten řekněme pohodový neturnajový hráč má právo vědět, co se v jeho sportu děje. Tím, že se před několika lety rozdělila republika do čtyř regionů - Východ A a B, Západ A a B - a v každé vznikla regionální sportovně-technická komise, by informovanost měla být dobrá a doplňovat tu řekněme oficiální platformu, kterou je server ČGF.
Myslíte si tedy, že je federace se svými lidmi dostatečně spjatá?
To je vážná otázka. Určitě je co zlepšovat. Takové osobní předávání informací možná někde funguje líp a někde hůř. V mé nové koncepci, kterou bych chtěl představit na volební konferenci, je vedle jiných témat také zlepšení funkčnosti serveru a jeho uživatelské přívětivosti. A pak je tu samotná role výboru ČGF. Určitou roli hraje jeho vztah s Czech PGA, s majiteli hřišť. Je potřeba tahle témata zpracovat, aby struktura začala fungovat líp a aby to zlepšení pocítila jak golfová veřejnost, tak protagonisté českého golfu na sportovním poli. Je to o vzorech. Populární a úspěšní hráči zvedají zájem o ten který sport. My si nemůžeme namlouvat, že Čejka je Čech. Ani Jessica Korda není.
Kandidát na funkci prezidenta České golfové federace Jiří Kovář (vlevo).
O tom, že v Česko potřebuje hráče světové třídy, se mluví dlouho. Co by měla federace udělat jinak, aby zde konečně takový vyrostl.
Musí se zamyslet nad systémem a modelem přípravy reprezentace. Chápu, že někomu se 32. místo na mistrovství světa může zdát úspěšné. Mně ne. Rozumím tomu, že z 50 tisíc hráčů se špička sestavuje hůř než z 25 milionů golfistů v Americe, ale myslím, že talenty tady jsou a je otázka, zda se s nimi pracuje správně, nebo ne.
Hovořil jste o vztahu s Czech PGA, s majiteli, teď jste narazil na limity dosavadního systému výchovy špičkových hráčů. Jsou tedy vztahy obecně tím, co je v českém golfu potřeba zlepšit?
Tady na sebe naráží několik problémů. K narušení vztahu federace a PGA došlo podle mne proto, že zástupce PGA už není členem našeho výboru. I my musíme vnímat, že Evropa a svět nejsou o amatérském golfu. Všichni nejlepší a známí hráči jsou profesionály. K nim se všichni amatéři snaží přestoupit, to je pro ně ten piedestal. I na olympijských hrách budou hrát profesionálové. Vstup českých profesionálů na evropské kolbiště je však stále velmi komplikovaný.
Pravděpodobně to souvisí s tím, že naši profesionálové jsou z amatérské kategorie málo vyhraní ze zahraničí. Atmosféra velkého mezinárodního klání je úplně jiná než jakou znáte z extraligy. A pro hráče, kteří mají minimální zkušenosti z mezinárodních turnajů, může být hrozně svazující. Komunikace s PGA je primární. Sdružuje profesionály, v jejichž gesci by měla být výchova reprezentantů a zásadních hráčů v jednotlivých tréninkových centrech.
Je zapotřebí jiný model
Jsou v českém golfu lidé, schopní poradit a pomoci hráči, jenž se již dostal na mezinárodní úroveň, jak se dostat ještě výš?
Myslím, že tady jsou. Možná se to některým členům PGA teď nebude líbit, co řeknu, ale u některých mi chybí chuť pyšnit se tím, že to zrovna já jsem trenér hráče či hráčky, které jsem dostal aspoň na tu Challenge Tour. Samozřejmě trenérů je tady na padesát tisíc golfistů málo. Řeší se to cvičiteli, někde to pomáhá, ale do budoucna i jejich kvalita by měla růst, protože jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Ale abych neodběhl od otázky - ano, jsou tady špičkoví lidé, kteří mohou při dobré práci s mládeží vytáhnout nějaký talent na špičkovou úroveň.
A teď se obloukem dostáváme zpátky k oněm vztahům. Dokážete tyhle lidi do tréninkového systému vtáhnout, a pokud tam jsou, využít jejich práce efektivněji než dosud?
Myslím, že ano. Celou řadu z nich znám, hovořím s nimi. Vidím velkou ochotu spolupracovat, ale je nutné tomu vtisknout pevný model. Jsou střediska fungující výborně a pak je řada těch, co fungují proto, aby fungovaly. Ze třiceti tréninkových center mládeže pět dosahuje extrémně dobrých výsledků, dalších zhruba deset funguje relativně dobře, a pak je tu ten zbytek. Byl bych rád, aby se tato politika po konferenci přehodnotila. Například si myslím, že by v regionech měla vzniknout nadstavbová, můžeme říkat vrcholová střediska. Ti nejlepší by v nich dostávali daleko profesionální péči. Už by tam působil sportovní psycholog, specializovaní trenéři pro různé segmenty hry, fyzickou přípravu. Pro tohle by výbor ČGF mohl udělat hodně, aby se reprezentace posouvala. Soutěžit s Angličany, se Skoty, s tradičními golfovými baštami je složité, ale při vší úctě k hráčům a realizačního týmu dvaatřicáté místo je pro mě málo.
Kandidát na funkci prezidenta České golfové federace Jiří Kovář (vpravo) s úřadujícím šéfem Milanem Veselým.
Bude mít federace na takový projekt dost peněz?
Myslím, že existují cesty, jak na základě správně nastaveného konceptu rozvoje získat donátory ze soukromého sektoru. Nějakým způsobem se dají získat peníze i ze samosprávy v regionech, případně ze státní správy. Nemůžeme spoléhat na část příspěvků z klubů nebo na dobrou spolupráci s Medea Kultur, to by nestačilo. Ale teď ještě nechci víc prozrazovat. Chtěl bych na konferenci představit ucelenou koncepci od financí až po reprezentaci.
Kampaň potřebuje úpravu
Jste členem současného výboru, který posvětil kampaň Hraj golf, změň život. Minulá konference na ni vyčlenila milion korun z rozpočtu federace, celkem akce stojí ještě víc peněz. Zatím ale nemá kýžený efekt. Stavíte se ve své koncepci nějak vůči ní?
Už jsem o tom hovořil na podzimní konferenci klubových prezidentů. Navrhuji jakýsi shutdown. Musíme rozpoznat, jestli něco víc než padesát tisíc českých golfistů není v tuto chvíli přirozený strop. Možná se ve vývoji odrazila i krize, vždyť v některých zemích dokonce poklesl počet registrovaných hráčů. Pro srovnání uvádím příklad Itálie, kde je 238 hřišť na 60 milionů obyvatel a v roce 2009 tam dosáhl počet golfistů hranici sto tisíc. Myslím, že je potřeba pochopit přirozený vývoj golfu.
Chcete tedy svou koncepci stavět konfrontačně s tím, co bylo a je?
Nemohu se vyhnout tomu, že budu konstatovat některé kritické názory. Jestliže mám jisté pochybnosti o kampani za 100 tisíc golfistů, je třeba se zamyslet nad její modifikací, nebo přejít na jiné způsoby propagace golfu. Ale není mým stylem vzít kbelík a vylít ho někomu na hlavu. Chci pozitivně ukázat na věci, kde je možné dělat něco víc než dosud, kam napřít síly, abychom mohli něco dokázat.
Zkuste být konkrétní.
Snaha prezentovat golf jako sport pro všechny, přitáhnout všechny vrstvy obyvatel a vysvětlit jim, že golf není dramaticky dražší než lyžování a cyklistika, naráží na to, že na golfu jsou vidět lidé, kteří svým nabubřelým, někdy až hulvátským chováním. Nechtěl bych to přeceňovat, ale hraje to velkou roli. Mám někdy pocit, že jsme tady my-golfisti a oni-veřejnost. To mi vadí. Musíme se zamyslet nad tím, jak říci široké veřejnosti, že 95 procent z nás jsme úplně normální. Že nejsme nabubřelí hejsci, ale vybrali jsme si golf, protože dokáže kultivovat osobnost, vychovává k sebekontrole, úctě k pravidlům. Zkušenost z našeho klubu mi říká, že školní golf je pravděpodobně daleko účinnější cesta než reklamní akce, jak přitáhnout nové zájemce z té kategorie oni.
Zase jsme u těch vztahů. Jak se stavíte k nezávislým projektům, jaký vytváří třeba David Carter v Albatrossu, nebo jak ho rozvíjí Čejkova akademie na Zbraslavi? Ty mají svoje ambice vychovat špičkového světového hráče, jistě mohou být i další. Co když nebudou mít chuť přizpůsobit se nějaké centrální metodice?
Ono to není jen o tom, že by federace vytvářela platformu. Důležitý je i individuální přístup. Záleží na tom, čeho chce ten který hráč dosáhnout. Takové soutěžení je zdravé. I když špičkový hráč v budoucnu nevzejde z tréninkového centra mládeže, ale řekněme z privátního sektoru, přesto bude reprezentantem České republiky a jeho příklad zapůsobí na golfový potěr.
