Na vině je zranění, které se začalo ozývat na soustředěních na jihu Afriky a později ještě citelněji v Itálii. "Zlobil mě úpon na chodidle, pak už jsem nemohl vůbec běhat," vysvětloval šestadvacetiletý svěřenec Šveňka. Fyzioterapeut Pavel Kolář nad ním jenom spráskl rukama a rozhodoval se, jestli mu doporučí operaci. "Nakonec řekl, že ne, zákrok by představoval příliš velké riziko. Snad mi pomůže důkladná terapie, za čtrnáct dní budeme moudřejší," podotkl.
Přitom příprava Rybovi vycházela. "Dělal jsem si jeden osobák za druhým," podotkl muž, jehož při edmontonském klání odsunulo ze čtvrtého místa jenom zaváhání v hodu oštěpem.
Potřeboval splnit limit na ME, 8050 bodů je určitě v jeho silách. Úvodní starty na vícebojařských mítincích však musel zrušit a nezúčastní se ani víkendového Evropského poháru družstev. Další možnost ještě skýtá červencové mistrovství republiky, ale k tak pozdnímu termínu už je Ryba poněkud skeptický.
"Musel bych začít teď a muselo by se mi dařit. Jet na mistrovství Evropy a udělat sedm tisíc osmset nemá smysl," míní chlapík s osobním maximem 8339 bodů.
Svou malou tragédii zase tak tragicky nebere. Letošní sezonu nepovažuje za nijak klíčovou, jeho dlouhodobá příprava směřuje až k olympijským hrám v Aténách v roce 2004. "Tam bych chtěl něco dokázat," přeje si Jiří Ryba, který by si aspoň rád na podzim zazávodil na tradičním vícebojařském měření sil ve francouzském Talence.
Na vynucené pauze nachází i pozitiva, díky ní polevily chronické bolesti achillovek, má čas se věnovat internetové kavárně, jíž je spoluvlastníkem a k níž nově přibyly i obytné kapacity. "A hlavně jsem si mohl konečně odpočinout a vyskočit z ubíjejícího dlouhodobého zápřahu," pochvaloval si držitel bronzové medaile z mistrovství Evropy juniorů z roku 1995.
