Po prvním letošním dostihovém mítinku na pardubickém závodišti měl Josef Váňa mladší dobrou náladu. Aby taky ne. S valachem Power Zarem v sobotu nečekaně vyhrál Úvodní cross country Koroka na 4 500 metrů, vrchol dne, a získal pro sebe i jeden z rámcových dostihů s dalším valachem Gibb’s Beachem. Mimoto byl pátý s klisnou Silk; protože víckrát nestartoval, byla jeho úspěšnost velmi vysoká.
„Bylo to dobré,“ liboval si Váňa mladší. „I ta ‚Silka‘ nosila moc kilo a oračka byla těžká. Brali jsme to jako přípravný start na další dostihy, kde bude mít příznivější váhu a bude to pro ni propozičně výhodněji vypsané. Takže super,“ dodal 25letý jezdec.
Power Zar nebyl zmiňovaný mezi úplně největšími favority hlavního dostihu, ale loňské výsledky neměl špatné...
Neměl, minulý rok se seznamoval s pardubickou dráhou. Teď jsme šli naostro a předvedl krásný výkon. Sám jsem z toho byl překvapený, že takhle lehce vyhrál.
Poměrně brzy jste šli přes Charme Looka, od kterého se čekalo, že dostih odvodí. Byl to záměr?
Nebyl. Já jsem chtěl, aby Charme Look „fýroval“ celý dostih. Ale ten můj byl tak svěží a měl tolik chuti, že jsem ho nechal cválat. Občas jsme si pomohli s Bárou (Málkovou, jezdkyní Charme Looka), že jsme byli na skoku hlava-hlava. Finiš byl mezi námi dvěma, měl jsem víc štěstí a vyhráli jsme.
Co se vám přihodilo na poslední překážce?
Power Zarovi to nevycházelo, viděl jsem to dlouho dopředu a nechtěl jsem riskovat pád. Že bych ho do toho „odpálil“ z dálky a on udělal nějakou chybu. Raději jsem ho nechal, ať si přibrzdí, i za cenu toho, že trochu ztratí.
Měl kůň v cíli velké rezervy, nebo mu je distanc 4 500 metrů šitá na tělo?
Klidně může jít dál. Fakt to možná bude časem kůň do Pardubické. Mohl bych jet ještě kolo.
Co říkáte tomu, že jeden z konkurentů, Cherwick, opět ztroskotal na Irské lavici?
Trénovali to poctivě, byli tu někdy před měsícem na dva dny a neměli problém. Teď tam ten kůň zase zůstal. Asi už to má v sobě, a když se běží dostih, tak se tam zastaví.
Zmínil jste, že Power Zar vás svým vítězstvím překvapil. Ale Gibb’s Beach možná ještě víc, ne? Loni byl nejlépe šestý.
Ne, tomu jsem věřil. Ten se v práci j evil hodně dobře a hlavně měl rovinovou třídu. O výhru ho mohl připravit jenom pád.
Táta-trenér vás tedy pochválil?
Ten mě nechválí nikdy.
Vážně?
No... Málokdy. (směje se)
