Ale dostihy jste si ujít nenechal.
No, nejdřív jsem si sice myslel, že to neunesu, ale nakonec jsem se vypravil.
Asi vás to táhne do sedla, že?
Samozřejmě, že jsem moc chtěl jezdit, navíc tady, před domácím publikem. K tomu všechny albertovské koníky dobře znám.
Jenže máte zlomenou nohu. Jak se vám to stalo?
Byl jsem v Karlovicích u trenéra Holčáka jezdit albertovského Trewira. Je to moc dobrý kůň, vyhrál i v Itálii. Už jsme dojezdili, trenér koně osprchoval a já ho chtěl zavést do kolotoče. Koník byl veselý, poskočil, kopl a trefil moji lýtkovou kost.
Jak dlouho se ještě budete léčit.
Druhého srpna jde sádra dolů. Smůla, přišel jsem zrovna o tyhle dostihy.
Co pro vás znamená rozkvět místního hřebčína?
Jsem strašně rád. Kdyby nepřišel pan Hájek, do dvou let by to spadlo. Děkuju za takového člověka.
A co místní koně? Prosadí se s vámi v sedle ve Velké pardubické?
Doufám, že jo, třeba Amant Gris je moc dobrý, i když je ještě mladý.