Sedmadvacetiletý Bartoš, jenž letos jen na tuzemských závodištích vydělal majitelům koní na prémiích přes tři a půl milionu korun, pobral dva nejcennější překážkové triumfy. U obou mu však nahrála i smůla soupeřů.
Podruhé v kariéře vyhrál Velkou pardubickou. S klisnou Sixteen proběhl cílem jako druhý, ale po diskvalifikaci prvního Amant Grise s Markem Stromským si vítězné ovace užil on.
A na konci domácí sezony si na své konto připsal třetí titul překážkového šampiona za jednadvacet vyhraných dostihů.
Při závěrečném pardubickém mítinku předstihl do té doby vedoucího Dušana Andrése, jenž po těžkém pádu a následné operaci jater sledoval svého konkurenta jen z hlediště.
V překážkovém šampionátu jste navázal na své triumfy z let 2005 a 2006. Hodně si ceníte prvenství v celoroční soutěži?
Je to prestižní záležitost. Navíc je vítězství i finančně ohodnocené. První bere šedesát nebo sedmdesát tisíc korun, ani nevím přesně. Ale i tohle je motivace. Samozřejmě šampionát není jen o penězích. Odráží výsledky v celém průběhu sezony. Znamená to hodně. Kdo se stane šampionem, ten je číslem jedna.
Titul překážkového šampiona jste si vybojoval při posledním pardubickém mítinku. Váš konkurent Dušan Andrés však byl zraněn a nemohl s vámi soupeřit. Nesnižuje to vaše prvenství?
Mně samotného moc mrzí, že Dušan nemohl v Pardubicích startovat. Určitě bychom spolu bojovali od prvního do posledního dostihu. Mítink by pak vypadal úplně jinak, protože měl jezdit dobré koně. Byl by to fakt super souboj.
Sluší se ale dodat, že vy jste byl v průběhu také zraněn.
Přesně tak. Oba máme podobný počet startů (pozn. Bartoš startoval ve 103 dostizích a Andrés ve 117). Dušanovým zraněním nikdo nic nezískal, ani neztratil. Ale je opravdu škoda, že poslední Pardubice musel vynechat.
Vy jste v letošní tuzemské sezoně vyhrál jednadvacet dostihů. Ale dvacet z nich jednoznačně přebije triumf ve Velké pardubické, že?
Určitě. Vyhrát Velkou pardubickou je to nejcennější. Toto vítězství se s žádným jiným dostihem nedá srovnat. Ale musím dodat, že mám letos také třicet vyhraných dostihů v Itálii. Tam se mi dařilo ještě víc než tady, což mě také těší. Pro mě je důležité, abych dokázal taky něco za hranicemi.
Ještě bych se vrátil k Velké pardubické. Jejím smutným hrdinou byl Marek Stromský. Nehovořil jste s ním v minulých dnech?
Nemluvil. Neměl jsem sílu mu volat. Říkal jsem to už po Velké. Tohle si musí zkousnout sám. A jsem rád, že to zkousnul. Pomohli mu synové majitele hřebčína Albertovec, kteří dál pokračují, za což jsme všichni rádi. Je to dobrá stáj, má super výsledky. I pan Theimer odvádí výbornou práci jako trenér. Jsem rád, že se z toho Marek dostává. A těším se, až se zase utkáme na dráze.
Zatímco Marek Stromský si prožil nejtruchlivější dny ve své kariéře, vy si užíváte opak. Mám pravdu?
Každý vždycky udělá spoustu chyb, pořád může být něco lepší. Ale jsem maximálně spokojený. Všechno špatné se v dobré obrátilo. Je moje nejlepší sezona. Na svém kontě má už dvaapadesát vítězství, což se mi ještě nikdy nepodařilo.
Ovšem před sebou máte ještě jednu velkou výzvu. Chystáte se do Anglie.
To je velká motivace. V půlce listopadu pojedeme s Juventusem do do Cheltenhamu. Anglie - to je první liga. Budeme startovat v místní cross country, která je obdobným dostihem jako Velká pardubická. Jen se běhá po trávě. Moc se těším a přeju si, aby nám to vyšlo.
Původně jste ale s trenérem Josefem Váňou přemýšleli o startu Sixteen. Proč jste se rozhodli pro Juventuse?
Sixteen by asi nesla velkou váhu kvůli vítězství ve Velké pardubické. Proto jsme zvolili Juventuse. Měl by nést podobnou váhu jako soupeři a ne třeba o tři nebo čtyři kila víc. Tím pádem by měl mít i stejnou šanci na vítězství.
Bude pro vás start v Cheltenhamu tečkou za letošní sezonou?
V Anglii určitě nebudu jezdit. Nejde tam přijet a hned jezdit dostihy. Třeba Honza Faltejsek si to vyšlapával dva tři roky. Já bych snad měl ještě jezdit v Itálii. Ale to se teprve uvidí kvůli tamní stávce. Čekáme, zda se tam začne ještě letos běhat.
Pokud ano, máte šanci i v Itálii bojovat o prvenství v tamním překážkovém šampionátu?
Určitě ne. Vyhraje ho Raffaele Romano, jenž má za sebou velkou stáj trenéra Paola Favera. Má nespočetně víc startů než já. A také víc výher. Už jich má čtyřicet nebo padesát. Já jsem v šampionátu třetí. Ale chtěl bych vybojovat druhé místo, na Dirka Fuhrmanna ztrácím jen jedno nebo dvě vítězství.
