"Vůbec jsem neměla sílu na tempo. To dělaly Čepalovová a Kowalczyková. Když jsme se blížily k finiši, říkala jsem si: mám bronz, je to dobrý," přiznala běžkyně, která 15. února oslavila v dějišti her třiatřicáté narozeniny.
Ve svém posledním olympijském závodě v kariéře prolomila stříbrné "prokletí" a vybojovala první zlatou medaili. "Hodně mi pomohly lyže, jely skvěle," vysekla poklonu servisu.
Jaké jsou vaše bezprostřední pocity?
Je to nádherné. Prožívám druhý nejkrásnější den svého života. Hned po narození Lucky.
Ta byla vaší první gratulantkou, hned v cíli.
Ona chtěla být pořád se mnou. Ale já už jí nemohla unést, tak jsem jí předala dál. Trošku se vztekala (smích).
Čím si ten zlatý závěr vysvětlujete?
"Nevím. Myslím, že mě tam dotlačil někdo, kdo zařizuje spravedlnost ve sportu. Z nás tří jsme na tom byla myslím nejhůř. Byla jsem úplně kožená, nohy byly těžký.
V kterém momentu jste uvěřila, že to vyjde?
Už tak deset patnáct metrů před cílem jsem věděla, že je to hotový. Že to prostě nemůžu pustit. Rovinka přitom byla měkká, sníh na ní neujetý. Prostě podmínky, které mi nebyly šité na míru.
V popředí se dlouho držela poměrně početná skupina závodnic. Bylo to hodně náročné?
Na trati to bylo dost hustý. Některé holky v té skupině se chovaly dost agresivně, zvlášť Italka Paruzziová. Byly tam i dva pády a já měla obrovské štěstí, že jsem ani v jednom nebyla.
Poprvé na hrách jste porazila dvakrát zlatou Estonku Šmigunovou.
Ona dnes začala takticky, ale pak se na čele začala přece jen objevovat. Říkala jsem si: tak s tím zase bude míchat. Pak tam ale najednou nebyla. Neměla jsem čas o tom moc přemýšlet.
Slavíte zlato a přitom hrozilo, že kvůli viróze na start vůbec nenastoupíte...
Včera jsem prožívala opravdu těžký den. Ve středu večer bylo ještě všechno v pohodě. Pak jsem se šla proběhnout, maličko zaposilovat. Když jsem se vrátila, bolely mě svaly na rukách a také krk. Přičítala jsem to změnám tlaku a počasí, o čemž se tady hodně diskutovalo. Když mě ale ráno bolelo v krku, věděla jsem, že je zle.
|
Neumannová bude na známce Kateřina Neumannová se díky olympijskému vítězství objeví na poštovních známkách. Ministryně informatiky Dana Bérová rozhodla o doplnění poštovní známky s motivem klasického lyžování žen vydané k zimním hrám přítiskem, který bude obsahovat informaci o triumfu Neumannové v běhu na 30 km. Text na devítikorunové známce bude Neprodané známky s olympijským motivem běžkyně ministerstvo Podobně jako Neumannová se na poštovní známky dostal v roce |
Co vás v té chvíli napadlo?
Musela jsem se tomu smát. Říkala jsem si: To snad není možné, už tolikrát mě zdraví zradilo v nejnevhodnější chvíli a jestli se to stane i tady, bude to vrchol.
Nakonec vše dobře dopadlo. Jak probíhala rychloléčba?
Musím poděkovat panu doktorovi Koldovskému a Pavlu Kolářovi, kteří udělali všechno možné, co se dalo. Dostala jsem nějaké injekce kalciovky, cucala jsem imudony a prospala jsem spoustu času. Už včera večer jsem si byla téměř jistá, že na start půjdu. Vyrazila jsem na zdravotní procházku a pak v půl devátý vzala tenisky a absolvovala chůzi kombinovanou s během.
A jak vám bylo dnes ráno?
Vyspala jsem se z toho, jen mě trochu bolely svaly na krku. Pavel Kolář mi napíchal nějaké akupunkturní jehličky a podařilo se mu to uvolnit. Jsem ráda, že se potvrdilo jeho tvrzení, že nastupující nemoc může přinést bud totální krach a nebo taky dobrou formu. Říkala jsem si, že se nebudu ze závodu nervovat, ale úplně dobře jsem to neviděla.
Kdy jste se po závodě poprvé viděla s trenérem Frühaufem?
Objevil se v době, kdy mě poobjímala a opusinkovala spousta dalších lidí. Ale já ho dobře znám, ten to bude prožívat úplně jinak, než aby se tady nějak předváděl. Vím, že je teď hodně šťastnej.
Hned po závodě jste měla telefonát od prezidenta Klause. Co vám říkal?
Byla to taková oficiální gratulace a pozvání na Pražský hrad. Osobnější to možná bude, až se někdy potkáme.
Jste ráda, že medaili tentokrát dostanete až večer v Turíně?
Určitě. Možná by to bylo hezké i tady, ale tam si to vychutnám mnohem víc.
Co vás čeká po návratu z olympiády?
Teď se těším hlavně domů, na odpočinek. Ještě poběžím dva tři závody a pak si přeju, abych na jaře udělala rozumné rozhodnutí ohledně své nejbližší budoucnosti.
