Naposledy stejný kousek dokázal jiný Španěl, legendární Miguel Indurain v letech 1992 a 1993. "Necítím žádný tlak," tvrdí nyní jeho následovník. "Ale zbývá šest dnů. Dvě těžké horské etapy. A závěrečná časovka."
Contador platí za experta na časovky. Právě v ní potvrdil loni triumf na Tour. Ve včerejší horské časovce dojel čtvrtý, celkově navýšil náskok před domácím favoritem Riccim na 41 vteřin. Jenže paradoxně právě v osamoceném boji proti chronometru trpí jeho loket nejvíc. "Jen velice obtížně dostávám ruku do ideální aerodynamické pozice."
Už v 8. etapě se připletl do hromadného pádu, po němž si stěžoval na bolesti ruky. Rentgen odhalil prasklinu v hlavě rádia na levém lokti. "Jde však o stabilní, malou zlomeninu. Nedošlo ani k posunu kosti. Může pokračovat," uvedl v prohlášení jeho tým Astana.
Vzdát? Nikdy!
Contador se zatvrdil.
"Abyste vyhráli Tour nebo Giro, musíte tvrdě pracovat, být zdravý a mít štěstí. Fraktura mi cestu do cíle v Miláně neusnadní, naopak. Mám však obrovskou touhu dojet tam navzdory bolesti," vyřkl tehdy.
Nepočítali s ním do souboje o titul. V nedělní královské etapě v Dolomitech však zaútočil a dobyl růžový trikot pro lídra závodu!
"Ten trikot je pro mě bonus. Tím spíš, že jsem se na letošní Giro speciálně nepřipravoval," radoval se. "Před třemi týdny jsem se rekreoval na pláži. Kdyby mi tam řekli, že v Dolomitech se obleču do růžového, nevěřil bych."
Po pádu v 8. etapě už vůbec ne.
"Jde o práh bolesti. I u některých cyklistů je posazený hodně vysoko," poukazuje lékař Karel Martinek, jenž dříve pracoval pro české profesionální stáje. "Zažil jsem, že závodníci pokračovali i se zlomenými žebry nebo s naštíplými články prstů."
Vzpomíná na Vladimíra Sádla v závodě Okolo Nizozemska roku 1995. "Tehdy v etapě třikrát upadl a při posledním pádu si zlomil ukazovák pravé ruky. Přesto šlapal dál. Jak byl omlácený z předchozích pádů, měl navíc sedřenou kůži na dlaních. Jedna ukrutná bolest přehlušila tu druhou."
Mnohem častěji samozřejmě zraněný cyklista odstoupí. "Ale motivace vyhrát Giro je natolik velká, že Contador s ní překonává bolest snáz. I když cíl je ještě daleko. Každou hodinou se jeho zdravotní stav může změnit," dodává Martinek.
Španěl o svém zranění už mluvit nechce. Vůbec si nestěžuje.
"Stále může vyhrát sedm cyklistů," poukazuje italský exšampion Gilberto Simoni. Contador si nicméně věří: "Teď budu ještě v horách potřebovat pomoc svého týmu. A v nedělní časovce pak sám rozhodnu."
. Vyhrát může. Ale s jakými následky?Očima lékaře Josef Maurer, sportovního chirurga Není zlomenina jako zlomenina. Kdyby došlo k posunu úlomků v kosti nebo k nestabilní zlomenině, byl by Contadorův případ o něčem úplně jiném. Protože potom by se při jakémkoliv pohybu mohly pohnout jeho kosti do strany. Závodit dál by bylo nemožné. I kdyby si při pádu zlomil loketní kost, tak hned končí. Ale s prasklinou hlavice rádia na levém lokti pokračovat skutečně může. Hlavice se podílí na takzvaném pohybu pronace a supinace. To je stejný pohyb, jako když kroutíte knoflíkem u rádia. Při takovém pohybu ruky hlavice pracuje – a určitě ho bolí. Když se však normálně drží řídítek, nemusí mu bolest tolik vadit. Může se o ruku i opřít. Často se dokonce stává, že s podobnou prasklinou lidé žijí, aniž navštíví lékaře, protože bolest podceňují. Pokud bych ji diagnostikoval u normálního člověka, dostal by ode mě pracovní neschopnost a fixaci na končetinu. Šlapat na kole bych mu rozhodně zakázal. Jenže Contador je cyklistický profesionál. Není "normální" člověk. Nejvíc patrně trpí v časovce, kdy musí mít kvůli aerodynamice posez víc dole. Tím pádem ho loket při rotaci víc bolí. Naopak, když se v horách vztyčí v sedle, bolest se zmenšuje. Jistě, riskuje. Zranění způsobuje horší cévní zásobení, může dojít ke špatnému vyživování jeho lokte a vzniku pakloubku, který by se musel operativně vyndat. Může Giro dojet. Může ho i vyhrát. Otázka je, s jakými následky. |
