"Je to pokračování minulých dob, kdy tady působilo hodně slovenských trenérů - Fero Bako, Tomáš Kuťka, Mišo Lukačin... Nerad bych na někoho zapomněl," říká Peter Sabadka, který má za sebou první sezonu ve Zlíně.
Jak vycházíte se slovenskými kolegy?
Ve Slavii a Porubě jsou trenéři z mladší nastupující generace. Nejsou mezi námi problémy, Jána Beňadika znám ještě z Trenčína, když tam začínal.
Slováci u českých týmůInterliga 2013/14 Tomáš Hlavatý - Slavia Praha Ján Beňadik - Poruba Peter Sabadka - Zlín Jozef Hanták - Veselí nad Moravou |
Není paradoxem, že slovenskou reprezentaci po vás převzal Čech Dušan Poloz?
Je to momentální situace, která se stala. Víc bych se k tomu nevracel.
Odchází slovenští trenéři do Česka i proto, že ženská házená na Slovensku strádá?
Členská základna na Slovensku rapidně ubývá. Už jsem to pocítil u reprezentace. Ač jsme se snažili omladit družstvo, byl problém zabudovat kvalitní mladé hráčky. V Čechách jde naopak ženská házená nahoru. Začalo se tady velmi dobře dělat s mládeží. Silné ročníky 1984, 85 jsou základem současných úspěšných výsledků české reprezentace. Je logické, že se poměr družstev v interlize změnil ve prospěch českých (nyní je 8:4).
Liší se nějak slovenská a česká trenérská škola?
Od té doby, jsme v Evropské unii, je možnost cestovat a vzdělávat se, tak se přiblížily a není mezi nimi zásadní rozdíl.
Ale při koučování jsou slovenští trenéři více slyšet a vidět.
Je pravda, že jsme emocionálnější.
Nezahlíží na vás čeští kolegové?
Když vznikla společná interliga, tak jsme nerozlišovali český nebo slovenský. Necítím nevraživost, že bych jim bral práci. Mám tady hodně kamarádů nejen z ženské složky, ale i z mužské. A když chce člověk působit venku, musí ukázat kvalitu. Nejen ve sportu.
Ulehčuje vám práci, když máte v týmu krajanky?
Vidím jako plus, že české a slovenské hráčky můžou hrát spolu. Vzájemně se obohacují.
Interliga házenkářek je jedinou společnou kolektivní soutěží bývalých federálních partnerů. Teď se odhlasovalo, že bude pokračovat dalších pět let. Jste rád?
Interliga má svoje opodstatnění. Ostatní sporty nám závidí. Zvažovala se společná soutěž ve fotbale, vznikají hokejové projekty, Znojmo hraje EBEL, v basketbalové Mattoni NBL působily dva slovenské týmy. Ligu to vždycky oživí. Házenkáři zpětně litují, že se jim nepovedlo udržet interligu.
Loni chtěl do interligy ukrajinský Užhorod, dříve ji hrál rakouský velkoklub Hypo Niederösterreich. Nepřivítal byste rozšíření soutěže?
Takový návrh padl. Zvažovalo se Hypo, které už nebude asi tak silné. Klub držely Brazilky, jež se staly mistryněmi světa. Byl to projekt s brazilskou asociací, jenže padl. Současný model interligy zůstane pro příští sezonu zachovaný.
Trénujete házenkářky. K mužské házené vás to netáhne?
Láká mě to. Zatím jsem trénoval jenom chlapce. Ale házená je jenom jedna. Ženy hrají systémově na úrovni mužů, kvalita individuálních činností u mužů je ovšem vyšší. Ženská házená je hodně o emocích. Je to dáno jejich hormonální predispozicí. Mají progesteron a estrogen, muži mají jeden testosteron a jsou spokojení. Jsme racionálnější, ony jsou emocionálnější. Jsou schopné vytvořit nádherné věci, ale někdy se divíme: I takhle se to dá? Ale nestěžuji si, tohle je na ženském sportu krásné. Nám se povedlo ve Zlíně vytvořit skvělý kolektiv. Stačí přitom dvě hráčky a úplně vám ho rozloží.
Po baráži jste letos hrály semifinále. Troufnete si na medaile?
Máme tuhle vizi. První trojici jsme se přiblížili, ale bude těžké dostat někoho pod sebe.
