"Není vůbec jednoduché tuto anketu vyhrát, protože naši střelci pořád vozí nějaké medaile, ať jsou to kuličkáři, pistoláři nebo brokaři. Nepodařilo se mi zvítězit ani v olympijském roce, protože Katka Emmons měla v Pekingu dvě medaile," připomíná šestatřicetiletý střelec z Holasic u Brna.
Ocenění za rok 2011 získal především díky stříbrům z mistrovství Evropy i světa v brokové disciplíně trap. "Minulou sezonu řadím skoro na stejnou úroveň jako tu olympijskou," podotýká Kostelecký, který si udržuje obdivuhodně stálou formu.
Dokázal byste spočítat všechny své medaile?
Asi před týdnem napadla stejná otázka jednoho kamaráda. Přesně bych to spočítat nedokázal, jsou v tom i nějaké světové poháry, celkem je to něco kolem osmnácti medailí. Ale to není zas tak moc, třeba Míra Janus, který střílí na běžící terč, jich má asi sto. Takže ještě mám co dohánět (smích).
Teď vás čeká olympijský rok. Je pro střelce hodně specifický?
Olympiáda je hodně speciální, protože střelectví žije jenom z ní. V jiných letech o nás není takový zájem. Je to životně důležitý závod i pro náš svaz, protože od toho, jak tam uspějeme, se bude všechno odvíjet. To dělá olympiádu specifickou. Je to jeden závod za čtyři roky a musíte se do něj trefit. Není to jednoduché, je k tomu třeba kupa štěstí a musí vám všechno vycházet.
Poslední olympiádu jste vyhrál, takže už víte, jak se trefit do správné formy?
To bych neřekl. Vím, jak se připravovat, ale to nic nezaručuje. Je tam čtyřicet lidí, kteří jsou schopní vyhrát. Je dobrá zkušenost vědět, jak se na to připravit, a znát tu atmosféru, protože ta dolehne na každého. Ale stejně můžu klidně skončit poslední, konkurence je fakt velká.
Zmínil jste atmosféru. Vnímáte na střelnici třeba české příznivce?
Ať chcete, nebo ne, tak to vnímáte. Když jdete na položku, tak na vás třeba někdo zakřičí "Hej, Davide, teď to udělej." Ale to k tomu patří. Spíš vás to rozesměje a může to trošku uvolnit situaci. Já nemám rád, když je to kolem závodů moc vážné, takže takové pozitivní vyrušení je dobrá věc.
V Londýně budete startovat v roli obhájce zlata. Dokázal vůbec nějaký střelec vyhrát trap na dvou olympiádách po sobě?
V historii jsou dva takoví lidi. Ital Giovannetti vyhrál v letech 1980 a 1984, legenda našeho období Michael Diamond z Austrálie v letech 1996 a 2000. Takže možné to je, ale je to hrozně těžké. Od devadesátých let se střelba hodně zprofesionalizovala a je víc států i lidí, kteří to umí.
Láká vás vstoupit tímto způsobem do historie?
Určitě, bylo by to fajn, ale jsem nohama na zemi. Pokažených závodů jsem v kariéře zažil strašně moc, takže to fakt beru, že buď se to povede, nebo ne. Střílím už dvacet let a s přibývajícími roky to člověk bere trošku jinak, priority se mění. Tím nechci říct, že bych závody podceňoval, ale je to jenom sport.
V roce 2008 navštívil David Kostelecký jako čerstvý olympijský vítěz vojenskou základnu v Afghánistánu.
Dá se okopírovat návod z Pekingu?
Určitě z toho můžu těžit, ale jsou to už čtyři roky a člověk se neustále mění a vyvíjí, takže potřebuje jiné věci. Proto se nedá zaručit, že to uděláte dobře. Můžete jen dělat to, o čem si myslíte, že je to dobře, a pak se ukáže.
Nominaci už máte jistou?
Předběžná nominace je hotová, jsme v ní Jirka Lipták a já, ale jistotu nemáte nikdy. Může do toho promluvit zdraví, v sezoně se vám nemusí dařit. Takže jistotu máte, až když sedíte v letadle.
Jaký výsledek by vás potěšil, až poletíte zpátky?
Nemám rád taková ta prohlášení, že někdo někam jede pro medaili, protože se opravdu stačí blbě vyspat nebo se vám stane závada na zbrani. Ale podle toho, co už jsem v kariéře zažil, bych se strašně rád podíval do finále. To je taková meta a pak už se může stát cokoliv.