Kdo jiný by měl pronést: „Nikdy nevíte, jak daleko se můžete dostat. Možnosti jsou nekonečné.“
Usain Bolt to řekl v Ostravě, kde ve středu znovu vyvolá pocit, který je i při vší magii a rozmanitosti sportu zcela unikátní. Totální ticho se náhle promění ve zvukovou tsunami. Deset vteřin obsáhne absolutní koncentraci, bleskový start, napětí, řev, euforii v cíli. Stovka, královský sprint.
A král králů z Jamajky už v životě naplno poběží jen na třech místech. Ve středu od 20.55 v Ostravě, na mítinku v Monaku a v srpnu na světovém šampionátu v Londýně.
Následně skončí velká éra, jež potvrdila Boltem vyřčená slova. Ve chvíli, kdy začnete cítit, že limity lidského těla buší na poslední bránu, přijde někdo jako on – a svět zírá.
Bolt to každopádně svým následovníkům setsakra ztížil. Nejlepším důkazem je ostatně on sám.
Radši zdolám vás než stopky
Modrá berlínská dráha připomíná spíš koleje pro šinkanzen a následně si každý uvědomuje, že se právě stal svědkem dějinné chvíle. 9,58! Svůj výkon ze 16. srpna 2009 už Bolt nikdy nevylepšil.
Na olympiádě v Londýně 2012 prosvištěl stovkou za 9,63; soupeři si připadali jako stafáž. To bylo druhé maximum, ale jinak čísla nelžou. Zde je soupis jeho nejrychlejších stovek sezony od superrekordního roku 2009: 9,58, 9,82, 9,76, 9,63, 9,77, 9,98, 9,79, 9,81.
A letos 10,03. „Bylo to strašně emotivní,“ popsal svůj dosud jediný start roku, rozlučku v Kingstonu. „Měl jsem tam rodiče, nejlepší přátele, všichni mi fandili. Kvůli vší té energii jsem byl tak nervózní... Byl to hodně špatný až příšerný závod. Ale vím, že se zlepšuju.“
Na vítkovickém stadionu už běžel stovku čtyřikrát, v minulosti na Zlaté tretře vyběhl i na 200 a netradičních 300 metrů.
Časy jeho zdejších stovek nejsou žádným seznamem snů. Na úvod v roce 2009 čas 9,77, leč s těsně nepovolenou podporou větru. Pak 9,91, 10,04, 9,98.
Hledáte-li důvody, zde jsou. Dávno nepotřebuje ukazovat to nejlepší na mítincích. Na nich se poslední roky vyskytuje sporadicky, čili nebývá „vyzávoděný“. Nemá dobré starty. Za tyto jeho časy by se sice spousta atletů upsala Mefistovi, leč u Bolta se mávne rukou.
Už dávno necílí na rekordy, nýbrž na šampionáty a tituly. Napsat o 30letém muži, že je starý, to zní až příliš krutě. Ale rychlostní vrchol již zažil, toť pravda. Pokořit stopky není taková výzva; pokořit soupeře dál chutná sladce.
„Potom, co jsme s trenérem zvládli, snad nemusíme nikomu nic dokazovat, ne?“ ptal se řečnicky.
Stovka je show; byla i před Boltem, ale on jí dodal grády. Rozšířil ji o zábavu, avšak daleko podstatnější byla jeho rychlost. Časy okolo 9,8 sekundy se v jeho éře jevily až „fádně“. Pro Zlatou tretru by dnes takový znamenal skvostné adieu.
Čekání na větrnou přízeň
Bolt líčil, jak se těší, až si při olympiádě 2020 v Tokiu jako divák vychutná svého nástupce: „Bude to vzrušující, teď povstává hodně mladých hvězd.“ Žádná však nebude jako on. Hledat „druhého Bolta“ je principiálně nesmysl; originál stejně nenahradíte, lepší je zcela nový typ.
A kdo tedy? 21letý Coleman z USA (letos 9,82), někdo z jamajské líhně? Nebo 22letý Andre de Grasse z Kanady? Ten se 18. června při pohledu na světelnou tabuli málem vyděsil: stovku zaběhl za 9,69! Jenže v extrémním větru. „Pro tělo to byl docela šok. Bude mě hodně bolet,“ popsal, jak jej do zad hnal vítr o rychlosti 4,8 metru za sekundu; povolenou hranicí jsou 2,0 m/s.
„Já jsem pořád nejrychlejší muž světa,“ usmál se Bolt při zmínce o tomto běhu. O takové šanci sám snil: „Když slyším o stovce v podobném větru, vždycky si říkám, proč jsme my nikdy neměli takovou kliku. Možnosti jsou nekonečné.“
Zní to možná fanfaronsky, ale pro Usaina Bolta minimálně pár let skutečně nekonečné byly. Ideální vítr mu nikdy nezafoukal, i tak po sobě zanechává dějinné výkony.
Už jen pár dalších stovek.
Už jen pár kombinací ticha, řevu, slávy a euforie. O důvod víc, proč si vychutnat tu středeční.
Český dotazník pro Bolta: Jsem teď i věží v Ostravě Devět startů v Ostravě bude mít za kariéru na kontě. Devět otázek na téma „já a Česko“ jsme Usainu Boltovi položili. Česká města: Byl jsem v Praze, ta je moc krásná. A Ostrava? Působí na mě jako velmi uvolněné město. České počasí: Tomu dávám jen dva body z deseti, speciálně při Zlaté tretře. Když jsem sem letos přiletěl a uviděl, že v Ostravě je konečně sucho a teplo, byl to šok. České jídlo: Sedm bodů z deseti. Čeští fanoušci: Jedni z nejlepších na světě, kteří mě během kariéry podporovali. Zvlášť ve zdejším chladném počasí jsem jejich podporu tolik oceňoval. Na jiných mítincích ani nepřijdou, když je mizerně. To se tady nikdy nestalo. České ženy: Nevím, jestli na toto téma mohu mluvit. Ale... jsou nádherné. (V minulosti měl i slovenskou a českou přítelkyni.) Český jazyk: O něm nemám nejmenší ponětí. Připadá mi příliš složitý. Neznám ani jedno české slovo. Ačkoliv jsem tu byl devětkrát, neumím opravdu vůbec nic. Český hokej: Pořád mám doma hokejku, kterou jsem v Ostravě dostal od Jágra. Moc pěkný dárek. Ne, nehraju s ní. Neumím na bruslích. Snažím se hrát tenis. Umím servírovat... a to je z mého tenisu asi tak všechno. (S hokejkou si to vyzkoušel aspoň s tenisákem na rozcvičovacím stadionu.) České továrny: Vylezl jsem na věž, co jste tu po mně pojmenovali (ve Vítkovických železárnách). Tak jsem teď i věží v Ostravě. České sklo: Mám z něj mé oblíbené trofeje, křišťálové tretry. Schoval jsem si všechny, co jsem na Tretře vyhrál, až na jednu, kterou jsem věnoval trenérovi. Doma si jich teď vystavuju sedm a doufám, že ještě jednu si odtud odvezu. Jsou to ty nejhezčí trofeje, které jsem kdy získal. A bonusová otázka na závěr – nejkrásnější vzpomínka z Ostravy: Nikdy nezapomenu, jak tu při závodě hustě pršelo, šel jsem se pak dovnitř usušit, ale když jsem po mítinku ještě vylezl ven, na tribunách pořád čekalo strašně moc moknoucích fanoušků a volali mé jméno. To byl jeden z mých největších zážitků. |
