Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zlatá hymna pro strýce a synovce, slavné české cyklokrosaře

S KOLEM NA ZÁDECH. Cyklokrosaři se s kolem naběhají více než jejich silniční kolegové. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

28 2010
Jejich unavené tváře rozsvítil blažený úsměv, v cíli se objali. A za chvilku už vedle sebe stáli na stupních vítězů. Zlatý Miloš Fišera. Stříbrný Radomír Šimůnek. Strýc a synovec. V roce 1982 to byl ve francouzském Lanarvilly jeden z největších dnů českého cyklokrosu.

"Pro naši rodinu to byl hodně emotivní okamžik," vzpomíná Miloš Fišera tři dny před letošním mistrovstvím světa v Táboře. "Když se sejdeme, pokaždé si o tomhle závodě vyprávíme. Já a Radek vedle sebe na bedně, to byla nejšťastnější chvíle kariéry."

Zkušený Fišera jako obhájce titulu, mladý Šimůnek jako favorit z nastupující generace. S nimi se hnalo do spurtu dalších pět lidí včetně současného kouče české reprezentace Petra Kloučka.

"Při tréninku už mě Radek ve finiši pokaždé porážel, jenže v závodě to nedokázal. Měl i smůlu, protože v posledním kole lehnul a musel dohánět malou ztrátu," líčí Fišera.

RADOMÍR ŠIMŮNEK

V roce 1991 byl zvolen českým sportovcem roku. MS vyhrál dvakrát jako amatér a jednou jako profesionál, což dosud žádný jiný Čech nedokázal. Rok poté však zavinil autonehodu, při níž zemřeli tři lidé, a byl odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně. Jeho syn Radomír mladší (uprostřed) je současným reprezentantem, dál má syna Dannyho (vpravo).

Synovec si počkal jen rok a byl zlatý taky. V britském Birminghamu odstartovala jeho éra. "Bylo to pro mě zadostiučinění, že jsem se Milošovi vyrovnal. Trénovali jsme spolu, chtěl jsem být dobrý jako on," říká po letech Radomír Šimůnek.

Strejdo, nepřibližuj se

I když byl na vojně, ve volných dnech mířil ke strejdovi do Kolína. Fišera postavil dům ve štítarském údolí, prakticky za vraty vedla tehdy proslulá trať.

"Dorazil jsem třeba na tři dny. Řekli jsme si co a jak a prostě makali. Ani jsme nepotřebovali žádného trenéra," vypráví Šimůnek.

Později si ve městě na Labi našel i podnájem a po večerech strýce spiklenecky kryl, když si zadaný Fišera namlouval dnešní manželku. Společnou měli i dlouhou pauzu mezi největšími světovými úspěchy. Fišera vybojoval v roce 1972 doma v Praze stříbro. A pak si devět let počkal na dvě zlaté medaile.

A hymna pro Šimůnka? 1983, 1984 a po přestávce 1991. To už slavil titul mezi profesionály. Pod vedením reprezentačního kouče... ... ano, Miloše Fišery.

MILOŠ FIŠERA

Šimůnkův strýc kraloval v letech 1981 a 1982, ale už v roce 1972 (na snímku) získal v Praze stříbro. V terénu se objevoval až do 40 let a proslul také jako pořadatel, doma v Kolíně postavil těžkou trať doslova za barákem.

"Radek byl šíleně nervózní. Dokonce mi nařídil, že se k němu hodinu před startem nesmím přiblížit na deset metrů. Tenkrát jsme mu myslím hodně pomohl, protože jsem ho uklidnil," říká tehdejší trenér.

"Tak na to si vážně nevzpomínám. Ale naopak vím, že mi Miloš poradil při výběru galusek," doplňuje závodník, kterého triumf mezi profesionály vynesl až k titulu v anketě Sportovec roku 1991.

"To byla obrovská pocta," tvrdí Šimůnek. "Slavnostní vyhlášení bylo podobné jako teď. Akorát že vítěz nedostával auto. Tuším, že odměnou bylo video."

Proti únavě? Pivo

Těžko srovnávat nesrovnatelné. I cyklokros je přece dávno jinde. "To je pravda. Na obdobné trati teď kluci jezdí až o osm kilometrů za hodinu rychleji než my. Ale i Zátopek by dneska prohrával s juniory," usmívá se Fišera. "Podmínky, technika, příprava, regenerace. Všechno se zlepšilo. My jsme proti únavě leda chlastali pivo."

KAREL CAMRDA

Nejstarší z tria bratrů šokoval svět v roce 1988 na švýcarském blátě. Původně náhradník dostal šanci až díky terénu.

Peloton se dlouho dělil na amatérský a profesionální, na světových šampionátech se bojovalo o dvě sady medailí. Fišera "profíkům" při společných akcích často udělil lekci, jenže při vrcholu sezony se proti nim postavit nesměl.

Komunistický režim byl proti. "Závodů v cizině bývalo mnohem méně, vyráželo se společně autobusem," vzpomíná na své začátky Šimůnek. "Funkcionářů vždycky nastoupilo víc než jezdců, ale bývala velká sranda."

Rodina cyklokrosových šampionů bude mít svého vyslance i v neděli na táborské trati. Radomír Šimůnek mladší vyrazí do boje jako česká naděje číslo 2.

"Letos mu sezona příliš nevyšla, ale on se na mistrovství světa dokáže vždycky dobře připravit. Před pár lety už jsem ho dokonce viděl na titul, jenže to takticky nezvládl," tvrdí Fišera. "Věřím v české zlato. Belgičan Albert je výborný, ale vyhraje Zdeněk Štybar."

ONDREJ GLAJZA

Slovenský triumf z roku 1989, krátce nato emigroval do Berlína. Poté přestoupil k horských kolům a i zde si vedl výborně.

Tragické autonehody

Stejně jako Šimůnek měl mít i majitel cyklistického obchůdku na kolínském sídlišti nástupce ve svém synovi. Kariéru Miloše Fišery mladšího však před rokem a půl zničila vážná autonehoda.

I v tomhle jsou si vlastně osudy strýce a synovce podobné. Šimůnek musel dokonce do vězení. V roce 1992 zavinil havárii, při níž zahynuli tři lidé. Fišera se dlouho psychicky zvedal ze ztráty zetě, dvě z jeho čtyř dětí byly po hrůzostrašné bouračce vážně zraněné.

"Na půl roku jsem se zavřel, odstřihl jsem se úplně od všeho," říká o předloňské tragédii Fišera, jemuž bude 17. února 60 let. "Byla tam smrt, strašný otřes. Ale semkli jsme se a už jdeme optimisticky dopředu."

Takže stejným směrem, jak byl zvyklý z cyklokrosu.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze