Zájem ze strany publika i závodníků byl značný. Pořadatelům se do tří disciplín přihlásilo přes padesát zájemců a jejich klání přihlížela asi tisícovka fanoušků.
"Každým rokem na závody jezdí více lidí a zvyšuje se i kvalita. V jednotlivých městech se totiž staví a udržují skateparky," všímá si jeden z organizátorů Českého poháru Martin Karas pozitivních změn.
Skateboard vypadá jako dosti krkolomný sport, v němž není nouze o četné pády. "Nejčastěji trpí kotníky, obvyklé jsou odřeniny. Dneska jsem vezl kluka s rozseklým rtem do nemocnice," nedělá Jakub Střelec z olomouckého oddílu ze zranění žádnou vědu.
"Za sedm let fungování skateparku na Štvanici jsme neměli vážnější zranění," říká Pavel Hertl. To ale neznamená, že se nic nemůže stát. "Záleží hodně na psychice a soustředění. Mnohokrát rozhodují milimetry. Nejlepší američtí profíci skáčou z velké výšky na zábradlí u schodů, a když se netrefí, prkno špatně sklouzne, může se klidně zabít," upozorňuje na nebezpečné maličkosti Hertl.
V rámci Českého poháru v Olomouci byly vypsány tři disciplíny - streetstyle, vertikální rampa a nejlepší trik. Nejhojnější účast byla ve streetstylu, což představuje jakousi volnou minutovou jízdu po překážkách, kterou hodnotí rozhodčí, kteří si před soutěží skatepark sami projedou. "Jezdec musí předvést co nejvíce triků a podle toho dostává body," vysvětluje obdobu jakéhosi krasobruslařského hodnocení Karas.
Perfektně zvládnout veškeré skateboardové dovednosti však nějakou dobu trvá. "Je to individuální. Třeba vítěz Českého poháru Tomáš Vintr se pořádně naučil jezdit za tři roky, další to samé zvládne za šest let," nepřipouští Karas, že by byl osvědčený recept, jak se stát mistrem na prkně se čtyřmi kolečky.
"Neexistují trenéři. Pětadvacetiletý kluk tak zaučuje patnáctiletého. Záleží na talentu a jak se kdo přinutí k tréninku. Je to tak trochu gymnastika," vyjmenovává další zapeklitosti Střelec.
Vzhledem k tomu, že skateboard se u nás začal ve větší míře rozmáhat až v devadesátých letech, čeští reprezentanti zatím úrovně špičkových závodníků nedosahují.
"U nás je tak deset závodníků, kteří jsou schopni se na průměrných evropských závodech umístit do třicátého místa. Další tři čtyři by byli schopni se prosadit ve světě a již nyní po nich pokukují zahraniční týmy," popisuje úroveň české špičky Hertl.
Značné rozdíly pochopitelně panují i v materiálním zabezpečení. "V Americe dostávají nejlepší jezdci nové skateboardy každý třetí týden. Čeští profíci mají deset skatů a patery boty na rok," porovnává Hertl podmínky.
Pochopitelně ještě obtížněji se se situací vyrovnávají běžní prkýnkáři, pro něž jsou mnohdy sponzory vlastní rodiče nebo úspory z kapesného.
