Nárazový vítr o síle víc než 30 km/hod, který se areálem proháněl sněhové vločky, srazil českého biatlonistu ve sprintu Světového poháru na 10 km v Novém Městě na Moravě sfoukl na 29. příčku.
Po střelbě vleže jste byl průběžně první. Uvědomoval jste si to?
Akorát když jsem odjížděl ze stadionu, pak už jsem nad tím tolik nepřemýšlel. Zabýval jsem se tím, jak pojedu a soustředil na závod.
Jak jste se cítil na střelnici, kde víc než třináct tisíc diváků vytvořilo opravdu elektrizující atmosféru?
Na chvíli to zamrazí, je to hezký pocit. Kolem tratí bylo také hodně lidí, to je příjemné.
Michal Šlesingr se snažil tíhu prostředí odblokovat špunty do uší. Vy také
Ne, ne. Já poslouchám.
Při položce vestoje vás zradil vítr...
Nebyl vyrovnaný. Pořád mi to ty rány někam odfoukávalo. Snažil jsem se, strávil jsem tam hodně času a takový výsledek. Při střelbě vestoje se vítr do člověka opírá, vychyluje se pak celá horní část těla i se zbraní. Já jsem navíc vysokej a hubenej, mám největší nevýhodu.
Podle trenéra Ondřeje Rybáře jste měl obavy z nárazového větru už před závodem. Takže se naplnily?
Obavy ne, spíš respekt. Navíc mi při přijíždění na střelnici foukalo na rovince proti, tak jsem měl co dělat jenom na střelnici přijet. Foukalo tam dost, bohužel jsem se s tím nevyrovnal.
Říkal jste si, že je všechno v háji?
Možná ještě hůř. Neznám nesprosté slovo, kterým to popsat.
Do nedělního stíhacího závodu vyrazíte z 29. pozice. S jakým cílem?
Ztráta na nejlepší není tak strašná, všichni, co budeme na střelnici ve stejnou dobu, budeme mít stejné podmínky, tak by se z toho snad ještě něco dalo udělat.
