Proč to trvalo tak dlouho? Bergmannová je židovského původu a v roce 1936, kdy se stupňovala zvůle Hitlerova běsnění, odmítli nacističtí sportovní funkcionáři její výkon 160 centimetrů zanést do rekordních listin jako národní maximum.
"Víme, že to není žádné odškodnění, ale jde o zjednání spravedlnosti a symbolické gesto úcty k ní," komentoval krok Německého atletického svazu jeho čestný předseda Theo Rous.
Atletčiny trable začaly v roce 1933, kdy byla kvůli "árijskému paragrafu" vyhozena z klubu v Ulmu. Rodiče ji ze strachu z nacistů poslali do Velké Británie, kde pokračovala ve slibné kariéře a vyhrála i tamní šampionát.
Její vlast ji ale před berlínskou olympiádou přinutila k návratu, aby se pro Mezinárodní olympijský výbor a ostatní státy stala symbolem německého liberalismu. Dva týdny před začátkem zohyzděné sportovní slavnosti v Berlíně jí však byla účast zakázána.
"Já bych ráda závodila. Už jen kvůli tomu, abych předvedla, co židovská holka dokáže," citoval Bergmannovou server BBC. "Nebylo to kvůli vlastní slávě, ale proto, že se děly tak hrozné věci. Byli jsme prezentováni jako nejhorší lidé na celém světě a já chtěla ukázat, že je to lež."
Nedostala příležitost. A Bergmannové by přitom její tehdejší maximum stačilo na medaili. Dalším paradoxem zůstává, že zlato za překonání 162 centimetrů v rozeskakování získala Ibolya Csáková, Maďarka židovského původu. Stejně jako v případě Owense a dalších hrdinů dostala teorie o nadřazenosti bílé rasy políček.
Filmoví tvůrci snímku Berlín 36, který se v kinech objevil letos na podzim, sledovali ještě jednu linii silného příběhu. Na úkor Bergmannové startovala za německý tým Dora Ratjenová. Tedy vlastně Horst Ratjen, jak se později ukázalo.
Prohlédněte si upoutávku k fimu Berlín 36:
Chlapce s dlouhými vlasy a oholenýma nohama, jehož mužské pohlavní orgány určila později až lékařská prohlídka, nikdo nepodezíral. V Berlíně skončil(a) na čtvrtém místě, vybojoval(a) zlatou medaili na mistrovství Evropy 1938 a překonal(a) i světový rekord.
Poté, co se identita Ratjena provalila po incidentu ve vlaku z Vídně do Magdeburgu, byly jeho atletické výsledky anulovány a Horst narukoval. "Trénovali jsme spolu, bydleli na pokoji. Sice s námi nikdy nešel do sprchy, ale myslely jsme si jen, že je trochu ´divná´. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohl být muž," vyprávěla Bergmannová.
Sama v roce 1937 emigrovala do Spojených států, kde ještě stihla vyhrát národní mistrovství nejen ve skoku do výšky, ale také ve vrhu koulí. V 95 letech žije v New Yorku se svým o čtyři roky starším manželem.
O Ratjenovi se dozvěděla v roce 1968 z článku v časopisu Time. "Smála jsem se jako blázen, nemohla jsem si pomoct," popisovala Bergmannová a dodala, že neví, proč se její bývalý reprezentační kolega vydával za ženu. "Před pár lety jsem mu napsala, ale neodpověděl mi," krčila rameny.
Velký podvodník, nebo možná velký nešťastník, který loni zemřel, se s novináři o své minulosti nikdy bavit nechtěl. Podle BBC prý byl přinucen nacisty "kvůli cti a slávě Německa".
"Žil jsem životem dívky. Bylo nanejvýš nudné," řekl údajně v roce 1957.
Při zářijovém uvedení filmu Berlín 36 začala média okamžitě zmiňovat jiný berlínský skandál. Na srpnovém atletickém mistrovství světa v německé metropoli, které se navíc konalo na zrenovovaném Olympijském stadionu, zvítězila v běhu na 800 metrů Jihoafričanka Semenyaová. Potom se rozhořela obrovská aféra, v níž je zpochybňováno její pohlaví.
