Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Ženský tenis: Čísla hovoří jasně

24 2000
P r a h a - Tenistkám sezona Turnajem mistryň de facto skončila. Způsobů, jak ji hodnotit by se našla bezesporu celá řada. Pokusme se o jeden z nich. Jak vyznívá ročník 1999/2000 z pohledu suchých čísel? Jak vypovídají o současné ženské tenisové scéně bodové či výdělkové žebříčky, jak se ženy v bílém podělily o příděl 47 turnajů? Žebříček WTA a přehled turnajů 1999/2000

Konečný účet hovoří jasně. Na prvním místě žebříčku WTA Tour dokončila ročník Švýcarka Hingisová se 6180 body. Za ní se objevila obrovská mezera. S odstupem 1078 bodů podržela druhou příčku Američanka Lindsay Davenportová. Ta triumfovala hned v prvním grand-slamu sezony v Austrálii. Tam přehrála právě svou největší soupeřku Hingisovou.

Do poloviny roku byl okruh WTA v moci třech žen. Hingisové a Davnportové zdatně sekundovala naturalizovaná Američanka Monika Selešová. Pak přišel zlom a po něm období, jež by se dalo nazvat dobou Venus Williamsové. Triumf ve Wimbledonu jakoby černou Američanku katapultoval ke snovému, téměř tříměsíčnímu, období. Postupně si připsala šest turnajových vítězství, přičemž dvě z toho náležela do grand-slamu a další bylo ozdobeno olympijským zlatem.

Jak sezona začala, tak i skončila. Ve finále Turnaje mistryň v New Yorku se střetla Martina Hingisová s Monikou Selešovou. Švýcarka nakonec po velké bitvě vyhrála a potvrdila tak pozici královny uplynulé sezony. Celkově si v singlu připsala deset finálových výher, což jí -ač nečekaně neuspěla v žádném z turnajůh grand-slamu- vyneslo suverénní vedení v žebříčku WTA. Venus Williamsová nedokázala podávat své snové výkony z pozdního léta po celou sezonu a v konečném účtování za Hingisovou značně zaostala. Olympijské zlato a triumf ve Wimbledonu i na US Open však platí.

Současný tenis je také o penězích. Zde lze, možná lépe než kdekoliv jinde, sledovat rozdíl mezi ženským a mužským tenisem. Zatímco mužská scéna je už delší dobu velmi vyrovnaná a mezi první padesátkou nejsou větší rozdíly, u žen stále platí jistá hegemonie elity čítající zhruba deset až patnáct nejlepších. Proto si také tři nejlepší ženy mohly dohromady vydělat podstatně více, než Safin, Kuerten a Sampras.

Pohled na soudobou tenisovou scénu z hlediska čísel tedy neříká nic moc nového. Stále se setkáváme s jakýmsi kastovnictvím, kdy elita jen zcela výjimečně vpustí mezi sebe méně známou tvář. Pravidelných výher je schopno jen prvních pět hráček, zatímco ty ostatní musejí čekat na svou příležitost na menších akcích či při náhodných výpadcích těch nejlepších. Hingisová, Davenportová, sestry Williamsovy a Monika Selešová, to jsou jediné stálice, na něž lze spoléhat.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze