"Někteří lidé tvrdí, že medaili nikdy nezískám. Prý na to nemám hlavu. To vůbec není pravda. Několikrát jsem od ní už byl kousek. Věřím, že je to pomalu na spadnutí," prohlásil Hlaváček.
Vysněný úspěch zatím nepřišel ani letos. Na mistrovství světa v italském Lonatu skončil jako nejlepší Čech desátý. A z evropského šampionátu v Bělehradu si odvezl 17. místo.
V obou závodech vás od účasti ve finále dělil jeden terč. Berete obě vrcholné akce jako zklamání?
Mistrovství Evropy jednoznačně ano. Měl jsem na víc. Po dvou dnech jsem měl závod rozjetý dobře, ale nevyšel mi závěr. Nakonec jsem byl jeden terč za finále. Na mistrovství světa jsem nastřílel 119, což je světový výkon. A desáté místo určitě není špatné. Na šampionátu střílí zhruba 120 lidí. Minimálně 50 z nich má na vítězství. Špička je nepředstavitelně vyrovnaná. Je to úplně jiné než před lety.
Na mistrovství světa jste v prvních dvou položkách čtyřikrát minul. Nebyl jste překvapen, že jste se vyšplhal až do desítky?
Vždy je šance. Jsme jen lidi a každý umí chybovat. Někomu hodně svazuje ruce, když se objeví na prvním místě. Ze zadních pozic se střílí lehčeji. Závod trvá tři dny. To je strašně velká zátěž na hlavu. Není jednoduché přespávat, když vedete. Teď na Světovém poháru v Bělehradu na trapu to poznal třeba Rus Alipov, olympijský vítěz a mistr Evropy. Po čtyřech položkách měl čistou stovku a nakonec se nedostal ani do finále.
Takže jste v Lonatu hodil počáteční nezdary za hlavu?
Už jsem neměl co ztratit. Čím více je člověk nervózní, tím méně se mu bude dařit. V nadhledu a v tom, jak to mám v hlavě srovnané, jsem už o krok dál. Proto věřím, že medaile je pomalu na spadnutí. I když umístění v první desítce na mistrovství světa je také velký úspěch. A být do 20. místa na evropském šampionátu není také žádný propadák.
Nemrzí vás, že takové umístění není pořádně doceněno?
U skeetařů bylo přece jen bylo zvykem v dřívějších letech, že pravidelně vozili medaile. Osmdesátá a devadesátá léta byla medailovými žněmi. Jenže teď je to jiné. Svět se čím dál tím víc vyrovnává. Jednou můžete být první a podruhé poslední. Není možné si myslet, že budeme stále vyhrávat. Medaile jsme nepřivezli jen dva roky po sobě, ale pořád jsme ve světové špičce. I soupeři nám říkají - nebojte, medaile zase přijdou. Věřím tomu. Pořád nás berou jako špičkové střelce. Pořád děláme světové výkony, jen se od nás odvrátilo štěstíčko.
Věřil jste si před letošním mistrovstvím světa nebo Evropy, že by to mohl být právě ten závod, který vám cenný kov přinese?
Na Evropě jsem v medaili věřil. Do puntíku jsem dodržel svůj plán v přípravě a pečlivě jsem se na závod nachystal. Je škoda, že mi nevyšel poslední den. Snad se to povede příští rok. Nikdy neříkej nikdy. To byl byl jen začátek konce. Člověk musí pořád šplhat. Obrazně řečeno - vylezl jsem do půlky Mount Everestu a zase spadl. Budu ale šplhat dál, abych dosáhl až na vrchol. Kdybych na to neměl, dávno bych skončil.
Z vrcholných závodů vás nyní čeká ještě Světový pohár v Brazílii. Co si od něj slibujete?
Jednoznačně si chci napravit reputaci. A jde tam i o místo pro olympijské hry, což je hodně důležité. V minulosti se mi už třikrát povedlo závod Světového poháru vyhrát.
Toho si hodně cením, protože tuto soutěž osobně stavím daleko výš než například mistrovství Evropy. Na ní se sejde celý svět. Bohužel u nás se to bere tak, že je to "jen" Světový pohár. Zájem je jen o medaile z mistrovství světa nebo Evropy.
Na olympiádě jste už střílel třikrát. Žene vás kupředu možnost dostat se i do Pekingu za tři roky? Nebo je tou hlavní motivací zisk individuální medaile na mistrovství světa nebo Evropy?
Chci ještě jeden olympijský cyklus střílet a rád bych se do Pekingu dostal. Samozřejmě mě motivuje i medaile. Takový úspěch je vždy pro každého člověka chloubou. Chci ji získat. Takový jsem si dal cíl. Může být jakákoliv a kdekoliv.
Na mistrovství světa nebo olympiádě.
Reprezentační barvy hájíte spolu s Janem Sychrou a Bronislavem Bechyňským už dlouhou řadu let. Stále jste doma nejlepší. Občas ale zaznějí hlasy, že už přece jen patříte do starého železa. Je to pro vás výzva?
To mě motivuje možná ze všeho nejvíc. Pokud se člověk cítí v dobré fyzické i psychické kondici, není důvod končit, ať je mu třicet nebo padesát. Možná to tak nevypadá, ale střelba je tvrdý sport. Zdá se to lehké - zamířit a vystřelit. Ale obnáší to i stovky hodin suchého tréninku s flintou doma, fyzickou a především psychickou přípravu. Když se v atletice rozběhnete, nervozita z vás spadne. My máme 125 startů na terč. Tolikrát si to musíte srovnat v hlavě, uvolnit mysl a zamířit přesně. To je taky kumšt. Proto chci lidem, kteří roztrušují hanlivé řeči, dokázat, že na to mám. Věřím, že ta doba se blíží.
