Jeho otec Jaroslav, který v sedmdesátých letech minulého století vládl nejlepším světovým smečařům a později byl úspěšným trenérem, zemřel po dlouhé těžké nemoci v 67 letech.
Jaroslav TomášPatří mezi legendy českého volejbalu, je členem Síně slávy. Jako hráč získal jeden mistrovský titul s Vítkovicemi a čtyři s Duklou Liberec. V letech 1975 až 1977 byl vyhlášen nejlepším československým volejbalistou. V roce 1985 byl nejlepší v Itálii, kde hrál za Anconu, Firenze a Belluno. V roli trenéra přivedl k titulu Ostravu v roce 2006, kdy byl i Trenérem roku. V Česku vedl také týmy Liberce, Odolena Vody a Havířova a byl i asistentem reprezentačního trenéra. |
Symbolické bylo, že se Ostrava v sobotu utkala s Odolena Vodou. Tu Jaroslav Tomáš rovněž trénoval a přivedl ji k třetímu místu v Poháru CEV (Evropské konfederace). V evropských pohárech uspěl i s Ostravou, v sezoně 2006 až 2007 s ní postoupil ze skupiny Ligy mistrů mezi 13 nejlepších evropských celků, což se do té doby žádnému českému týmu nepodařilo.
Jako hráč v roce 1975 vyhrál s Duklou Liberec v Bruselu Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce Ligy mistrů. „Za to jsme dostali prémie pět tisíc korun a pochvalu před bojovou zástavou u ministra obrany,“ vzpomínal rodák z Kelče. „A později jsem byl povýšen na poručíka.“
Prvenství Liberce v Poháru mistrů si cenil, jenže zároveň upozorňoval, že tehdejší vítězství se nedá vůbec srovnávat se současnou Ligou mistrů. „Když jsem hrál, tak evropskému volejbalu dominovaly kluby z východu, Rusáci, Poláci, Bulhaři. Špička byla daleko užší než je dnes. Teď je v Evropě dvacet mančaftů, které mohou Ligu mistrů vyhrát. A jsou z celé Evropy.“
A jak srovnával minulost a současnost volejbalu? „To moc nejde, volejbal šel obrovsky dopředu dynamikou, výškou hráčů a hlavně propracovanou taktikou. Za těch třicet let je už někde jinde.“
Podle něj se volejbal změnil především po taktické stránce. „Ale je v něm i mnohem více síly, propracovanější je regenerace. Kluby se více starají o hráče, je v něm daleko větší profesionalismus. Ten je absolutní.“