Ještě v osmdesáti letech si chodil zahrát tenisovou čtyřhru a jezdil lyžovat. „To je taková tragédie nás bývalých aktivních sportovců,“ říkal. „Tělo nás trápí, ale pořád se musíme hýbat.“
Jan Kozák byl špičkový basketbalista, reprezentant a později trenér, ale nejvyšší soutěž hrál i za KP Brno v házené, v níž byl rovněž v národním celku.
S basketbalem začínal v Sokole Brno I. „Tam mě přivedl bratr,“ vzpomínal. „Už v sedmnácti letech jsem hrál první ligu a byl v týmu s tehdejším nejlepším hráčem Ivanem Mrázkem. My jsme byli tak zblblí do sportu, že jsme dělali všechno. Mě pomohlo i to, že otec byl nájemcem Sokolského stadionu v Brně, takže jsem vyrůstal v tom nejlepším prostředí.“
Československo reprezentoval na olympijských hrách v Londýně 1948 a Helsinkách 1952. „V Londýně jsem byl v devatenácti letech nejmladší člen československé výpravy,“ řekl. „Pokud jde o výsledky, tak jsme měli smůlu, že jsme pokaždé měli ve skupině Američany, postup nám tak o kousek unikl.“
Na evropských šampionátech se dočkal stříbrných medailí v letech 1947, 1951 a 1955. „Díky basketbalu jsem poznal téměř celý svět, navíc v době, kdy z komunistického Československa mohl málokdo vycestovat,“ uvedl Jan Kozák.
Se Sokolem Brno má pět mistrovských titulů, jeden se Zbrojovkou a dva se Slavií Brno. Hráčskou kariéru končil v Ostravě, kde následně začal s trénováním.
Coby kouč slavil prvenství se Zbrojovkou Brno v roce 1990 a s Opavou roku 1997. Na lavičku se vrátil ještě v sezoně 2003/04, v 75 letech, a pak už pozici basketbalového trenéra v nejvyšších patrech definitivně opustil.
Jak se v roce 1954 dostal z Brna do Ostravy? „V Brně jsem vystudoval pedagogickou fakultu a po ní jsem co by učitel dostal umístěnku na gymnázium a základní školu v Hlučíně. Později jsem přešel na Hornickou průmyslovku do Ostravy a na Katedru tělesné výchovy a sportu Vysoké školy báňské, kde jsem učil 35 let.“
Přiznal, že byl naštvaný, když musel odejít z Brna. „Ale tehdy to tak bylo, nic jsem nemohl dělat. Najednou jsem hrál za ostravský Tatran, což byl předchůdce dnešní NH Ostrava.“
Jak na něj Ostrava zapůsobila? „Hrozně. Ve městě bylo plno smradu z velkých továren. Měl jsem ale štěstí na kamarády. Ty jsem měl v Brně a našel je i tady. A hlavně jsem se oženil a v Ostravě už zůstal. Zajímavé bylo, že jsem ve městě postupně narazil na spoustu Brňáků, třeba na doktory.“
K trenéřině ho přivedl vážný úraz na lyžích. „To jsme měl v roce 1959 zlomený kotník i lýtkovou kost. V NH mi pak nabídli, abych trénoval. Hned jsem dostal příležitost v první lize a postupně jsem si doplnil trenérské vzdělání.“
Říkal, že je hodně hráčů, na které rád vzpomíná. „Ale třeba v Baníku Ostrava to určitě byl Áda Pospíšil. V Opavě Petr Czudek, Jiří Okáč, Vlastimil Havlík. To byli hráči, kteří táhli mužstvo k titulu.“
Na Kozáka částečně navázal vnuk Yannick Habily, který patřil do kádru juniorské reprezentace.
