Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Přišel o nohu, i tak kanoista toužil po Riu. Ale nemoc ho přemohla

Milan Bartoš | foto: ČSK

26 2016
Působil plný sil a elánu. Ač mu nemoc vzala nohu, ač místo kajaku pádloval na parakajaku, dál se toužil měřit s nejlepšími - a porážet je. Jenže ani velká vůle nakonec sportovci a trenérovi Milanu Bartošovi nepomohla. V úterý 12. ledna po těžké nemoci zemřel.

„Poslední dva dny na tom byl velice špatně. Den před tím, než se to stalo, bylo jasné, že mu není pomoci. A už se na to jen čekalo,“ popsal kanoista Jakub Zavřel, někdejší Bartošův svěřenec a jeho blízký přítel z Hranic.

Není to přitom tak dávno, co stál Bartoš na břehu milánského kanálu Idroscalo. Ve tváři spokojený úsměv a vedle sebe přítelkyni, o níž říkal: „Dala mi úplně celý nový život.“

Byl srpen 2015, rychlostní kanoisté měli své mistrovství světa a Bartoš na něm byl jako účastník. Dokázal věc, na níž by jen rok zpátky sotva pomyslel. Tehdy mu lékaři amputovali nohu jakožto nutný zákrok v boji proti agresivnímu nádoru.

Bartoš, někdejší kanoistický trenér, se z boje s těžkou nemocí vzpamatovával zvolna. Jako zlom se ukázaly Vánoce 2014: tehdy potkal svou přítelkyni - a tehdy ho také Zavřel vzal na vodu. Nabádal ho, ať zkusí parakanoistiku.

„Říkal, že to je přesně ta věc, co mu chyběla, aby se cítil normálně. Pak začal trénovat a dal se do zakládání nového oddílu,“ říkal Zavřel.

Od loňského května dvoufázově dřel. Zhubnul 13 kilogramů. Přítelkyně nad ním bděla. „V momentě, kdy hrábnu po čokoládě, říkala mi: Necháš to!“.

Díky sbírce přátel si mohl koupit nový parakajak a v srpnu vyrazit do Milána. V kajakářské kategorii KL3 skončil v semifinále, celkově byl třicátý. Ale věděl, že bitva proti soupeřům na kanálu bude snazší než ta s vlastním tělem. „Pořád z toho nejsem venku. Ale doufám, že už jsem s rakovinou skončil a začal s parakanoistikou.“

Sportem skutečně žil. Chtěl založit klub pro postižené, šířit osvětu o parakanoistice, přiblížit co nejvíce lidem jeho milovaný sport. Snil i o tom, že se podívá na paralympiádu do Ria.

Pak se jeho stav ale znovu začal zhoršovat. Až přišla před dvěma týdny zlá zpráva.

„Byl to pro nás hlavně kamarád. Myslím, ze pro takový malý oddíl to byl ideální trenér. Nenutil nikoho do tréninku, když nechtěl, ale kdo chtěl, tomu pomohl. Všechny nás naučil mít ten sport rád,“ líčil Zavřel.

Loni v květnu, když se vrátil k tréninku, bylo Bartošovi 40 let. A doufal: „Prvních 40 let bylo nějakých, teď přijde tlustá čára a dalších 40 let bude úplně jiných.“

Už se jich bohužel nedožije.



Témata: kanoistika




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze