Bernie Ecclestone stál před jezdci F1 a říkal: "Ten muž vedle je profesor neurochirurgie Sid Watkins, který, když bude potřeba, vám udělá díru do hlavy." Přihlásil se Niki Lauda a odvětil: "Neurochirurga nepotřebujeme, protože stejně nemáme mozek."
O sedm let později (1985) byl i on jedním z těch, který tomuto lékaři předal stříbrný podnos a na něm vzkaz: "Je dobré vědět, že jste nablízku."
I pro něj se stal Watkins strážným andělem, který čtvrt století při závodech zachraňoval životy pilotů. Ve středu, šest dní po 84. narozeninách, zemřel. "Ztratili jsme muže, který z F1 udělal bezpečný sport," řekl Ron Dennis, někdejší šéf McLarenu.
Spojení Watkinse a formule se zrodilo v roce 1978, kdy u něj v ordinaci zaklepal Ecclestone: "Mám zdravotní trable, prohlídněte mě," prosil.
Watkins ho vyšetřil, záhy věděl, že jeho mozek je fit. A tak šel Mr. E. s pravdou ven. "Jsem tu, abych vás přivedl do F1." Watkins hned souhlasil, a tak vzápětí slyšel: "Asi za to budete chtít peníze, že?" Doktor přikývl, načež mu Bernie navrhl 35 tisíc dolarů za sezonu.
Doktor kývl hlavou znovu. Jenže... "Proti tomu, co jsem bral jako profesor, to byla horentní suma. Jenže potom z něj vylezlo, že si budu platit letenky, hotel, všechny výdaje. Na konci roku mi volal účetní a ptal se, proč tu práci dělám. Odpověděl jsem, že mi za to dobře platí. A on: Vždyť za cestování utratíte víc."
Ale to už žil světem formule 1 a postupně ho měnil. Poprvé sloužil v červnu 1978 ve Švédsku, kde byl bez práce. Jenže už o tři měsíce později poznal v Itálii drsnost sportu, kterému se upsal. Ronnie Peterson havaroval a z hořícího auta ho vytáhli "soupeři".
Watkins byl během chvíle na místě, avšak na sanitku čekal 18 minut! Když druhý den jezdec zemřel, dupnul si: chtěl lepší vybavení okruhů, k ruce anesteziologa, lékařské auto a helikoptéru. Už za tři týdny vše měl.
Tehdy zavedl tradici, že v prvním kole jede za vozy tzv. medical car. Tak aby byl lékař s vybaveným autem po ruce. "Šéf Mercedesu (dodavatel vozu) se mě jednou ptal, jestli je ve voze vše, co potřebuji, tak jsem řekl, že postrádám doutníky a bar. V příštím závodě byl na opěrkách boxík s oblíbenými doutníky, zapalovač a doutníkový odřezávač. Z přihrádky vznikl minibar, kam dali whisky."
Ne, smrt z okruhů jen tak nezmizela, Watkins jí dál hleděl do očí. V roce 1982 byl tím, kdo po dohodě s jezdcovou manželkou odpojil respirátor Gillesi Villneuveovi, jenž šanci na záchranu už tehdy neměl. Dál tahal jezdce z ohnivých vraků a později útržkovitě popisoval: "Byl jsem nasáklý benzinem. Boty se mi v ohni roztavily."
Navzdory těmto příběhům však zachránil desítky jezdců, třeba i Rubense Barrichella při víkendu v Imole 1994. Přesto to byl nejsmutnější Watkinsonův závod. Tehdy viděl zemřít přítele, Ayrtona Sennu. "Byl jako kněz. Mírný a laskavý."
Při těch slovech mu před dvěma lety v rozhovoru pro F1 Racing vyhrkly slzy a on jen připomněl: tehdy v Imole zemřel už v sobotu Roland Ratzenberger a Senna to těžce nesl. Tak mu řekl: "Co ještě potřebuješ dokázat? Máš tři tituly, jsi nejrychlejší. Skonči a pojď na ryby." Senna odvětil: "Nemůžu." Další den se zabil.
Watkins se pak stal šéfem komise, která zavedla přísnější bezpečnostní prvky na autech i okruzích a od té doby se smrt – zaplaťbůh – formuli 1 vyhýbá.
