Jaký máte coby člen Komise sportovců program v Turíně?
Hned první den mě čeká návštěva olympijské vesnice, sedmého února začíná třídenní zasedání. Bude se na něm jednat o sportech, volit viceprezident, naplánovány jsou také volby do Komise sportovců. Kandidáti jsou zajímaví třeba hokejista Saku Koivu.
Budete mít v Turíně čas podívat se na sportoviště?
Kdepak! Zasedání je od rána od devíti do šesti do večera, budu rád, když se dostanu z hotelu. Uvidím jen zahájení a druhý den se vracím zpátky. A třináctého února letím do Potechefstroomu.
Nenarušuje vám výjezd do dějiště zimních olympijských her přípravu na sezonu?
Možná bych odjel dříve, ale tohle je taky dobře. Nebudu tak rychle bláznit.
S tréninkem jste začal v prosinci, po studijním období...
Podzim byl opravdu zajímavý. Chodil jsem na angličtinu, pak jsem začal s trenérskou školou. A nějak nestíhám.
Už máte za sebou nějaké zkoušky?
Ne, zkouškové období je v dubnu. Právě v Africe bych se měl připravit. Nějakým způsobem chci zvládnout fyziologii a anatomii.
Takže si povezete na soustředění skripta?
Nějaké knížky už jsem dostal a říkám si: To není možný! Tam je tolik informací! Snad se to u zkoušek nebude nijak přehánět.
Co je na studiích nejtěžší?
Začít se učit. Spoustu věcí kolem sportu znáte, ale musíte se naučit formulace. Fyziologie a anatomie je důležitá, ale naučit se kosti a nezapomenout je nebude tak jednoduché. I když to má pozitiva, člověk může ty věci využít jako závodník i trenér.
Trénovat jste začal v domácích podmínkách, nezvykle mrazivých. Jak to snášíte?
Problém je s házením venku. Ani na lehké pohazování se nemůžu tolik obléknout a házet v mínus patnácti jsem si odvykl. To jsem házel naposledy před dvaceti lety v Banské Bystrici.
Napadlo vám tehdy, že setrváte v oštěpařském sektoru dvacet let? Letos vás čeká jubilejní sezona.
To ne, to jsem měl jiné myšlenky. Ale je to dobré číslo, má to svoji symboliku, málokdo to dokázal. Navíc... Mám "klasický" světový rekord, pak ten nad 35 let a teď bych mohl mít třetí světový rekord - nad 40 let. Drží jej Němec Peter Blank výkonem 84,06 m. Pokud na tom budu dobře, můžu se pokusit to po 16. červnu, kdy mi bude čtyřicet, zrealizovat.
Netajíte přání uspět na mistrovství Evropy v Göteborgu...
Ale nedívám se na šampionát jako na jediný, co musí vyjít. Těším se na závody. Třeba do Ostravy, kde jsem loni závodit nemohl. Srdcově je Zlatá tretra pro mě výš než evropský šampionát. Navíc je Zlatá liga, člověk si bude vybírat.
Nemáte obavy, aby se neopakoval loňský rok? Po operaci achilovky jste začal sezonu později, pak jste se rozhodl nestartovat na mistrovství světa v Helsinkách.
Počítat se musí se vším a je jedno, kolik vám je let. Hodně bude záležet na achilovce. Noha je nevyzpytatelná. Navíc pod achilovkou zůstal úlomek a uvidí se, jak bude zlobit. Mohlo by to být dobrý, ale než začnu házet a extrémně ji zatěžovat, se nic nedá říct.
Budete v Africe sledovat dění v Turíně?
Uvidím, kolik přenosů tam bude v televizi. Ale třeba před čtyřmi lety jsem viděl Aleše Valentu, jak vyhrál.
Na které sporty se těšíte? Kde vidíte největší české šance?
Na skoky. Přál bych Jakubu Jandovi, aby to dotáhl do konce, povedlo se mu vyhrát nebo být na bedně. Před dvěma lety měl problémy a co teď z něho je. Pak jsou tady hokejisti, Katka Neumannová, Nikola Sudová, po zdravotních problémech Aleš Valenta. Lidí, kteří mají šanci na medaili, je hodně. Ale je to sport...
