"Dařilo se mi tam od začátku, střílel jsem branky, přihrával jsem na ně. A to bylo něco pro mě," libuje si útočník pražského hokejbalového celku Kert Park.
Patří ke klíčovým borcům extraligového týmu. V letošním ročníku play-off sice jeho mužstvo vypadlo oproti semifinálovým plánům už ve čtvrtfinále s Plzní, ale Kruček dosáhl na svůj velký individuální úspěch. Skončil čtvrtý v kanadském bodování základní části soutěže. "Sezona nebyla špatná, ale mohlo to být ještě lepší. A víc by pro mě znamenal postup do toho semifinále," zůstává skromný.
Kručkova šikovnost pramení z poctivého tréninku. Těší se totiž i výhodě dobré volby zaměstnání. Pracuje jako skladový administrátor. "Nemáme směnný provoz, takže večerní tréninky třikrát v týdnu v pohodě stíhám," říká hráč, který si ve čtyřiadvaceti letech chce ještě dodělat vysokou školu. Přímo v oboru. "Logistika mě baví," tvrdí spokojeně.
Míček honil hokejkou odmalička. Začínal jako většina kluků z městských aglomerací. Na betonovém plácku. "Ze školy se utíkalo domů pro hokejku a honem na rondel. Tam jsme hráli jen tak, anebo zápasy proti mužstvům z jiných ulic," popisuje Kruček své první zápasové zkušenosti.
Ty se mu později náramně hodily, když ze svého bydliště na pražských Lužinách začal docházet na místní hokejbalový stánek a začal válčit v dresu týmu pojmenovaného Kotelna. Na hřiště to měl pět minut pěšky.
"Tehdy tam hrál ještě konkurenční tým s názvem Sport Park. Později se oba rivalové spojili a vznikl současný Kert Park," vysvětluje Kruček, který tak platí za patriota. "Byl jsem na hostování i v jiných klubech, třeba v Ďáblicích, ale Kert Park je moje srdeční záležitost," dodává.
Z ulice to Kruček dotáhl až do české hokejbalové reprezentace. S mládežnickými výběry uspěl na světových šampionátech. S juniorským národním týmem do 18 let vybojoval titul a s "dvacítkou" získal v Itálii bronz.
Teď se podle všeho bude připravovat se seniorským celkem na mistrovství světa, které se bude konat na Slovensku. "Zatím v nominaci jsem, tak snad z ní nevypadnu," přeje si.
