Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Seidlová podávala kolík Hejnové: Běžet s ní je úžasný pocit

Česká atletická reprezentanka Zdeňka Seidlová | foto: archiv AC Vysoké Mýto

12 2015
Atletka Zdeňka Seidlová má za sebou start na halovém mistrovství Evropy v Praze. Sedmnáctiletá závodnice z Vysokého Mýta běžela na třetím úseku štafety na 4x400 metrů.

Její disciplína byla na programu až v nedělním závěru šampionátu. Pozici ve vybrané čtveřici navíc neměla vůbec jistou, ale nakonec ji trenérka Blažková do českého kvarteta nominovala.

Rachot zaplněných ochozů pražské O2 Areny Zdeňce Seidlové nedovolil polevit. Euforie ze závodu, v němž spolu s Denisou Rosolovou, Helenou Jiranovou a Zuzanou Hejnovou doběhly čtvrté, jí zůstane v paměti dlouho.

„Nesmírně jsem si to užila. Fanoušci, domácí atmosféra a burcující tribuny byli fakt užasní. Hnali nás dopředu a ani nevím, kde jsem vzala tolik sil,“ říká Seidlová.

Štafetový kolík sice přebírala na poslední pozici, ale svůj úsek zvládla na výtečnou a její zásluhou Zuzana Hejnová držela po předávce českou štafetu na dohled od míst zaručujících cenné kovy.

„Předávka se nám povedla a díky ní jsme získaly. Běžet se Zuzkou v jedné štafetě je úžasný pocit,“ podotýká studentka vysokomýtského gymnázia.

Čas, který jí trenéři během dvou kol naměřili, Seidlovou potěšil. „Byl to můj letmý osobní rekord. Běžela jsem svůj úsek pod 54 vteřin. Dala jsem do toho nejvíc, forma vygradovala v pravý čas. Strašně jsem si přála běžet, protože jsem cítila a doufala, že bych se mohla ukázat,“ věřila talentovaná atletka, která se při startu soustředila tak, že ani netušila, jaká tlačenice byla okolo ní.

„V tu chvíli jsem to vůbec nevnímala, měla jsem v sobě adrenalin. Nevěděla jsem, že se tam něco takového dělo. Až pak mi holky říkaly, že jsou rády, že jsem to takhle zvládla,“ říká Seidlová.

Po úvodní čtvrtce v podání Rosolové ukazovala štafeta všem soupeřkám záda. Nakonec se finišmanka Hejnová objevila v cíli těsně pod „bednou“, 19 setin od bronzu. „Ale i čtvrté místo je velký úspěch. Nečekala jsem ho. Osobně jsem si říkala, že bronzová medaile je hodně daleko. Když jsem se dívala na soupeřky a na jejich časy na jiných šampionátech, tak jsem se spíše bála, abychom nebyly poslední,“ přiznává.

Okamžiky slávy po doběhu si maximálně vychutnala a společně se svými kolegyněmi hned plnila přání natěšených fanoušků.

„Byla jsem hodně překvapená, protože když jsme doběhly, tak všichni chtěli fotky a podpisy. Já ho nemám vůbec hezký, takže každý vypadal úplně jinak. Takový ohlas mě potěšil,“ říká pardubická rodačka, která si ještě před cestou do dějiště šampionátu neopomněla přibalit talisman pro štěstí.

„Mám ho od kamarádky, která dříve také dělala atletiku. Nosím ho v pytlíku od treter,“ prozrazuje Seidlová, která se o svém startu nakonec dozvěděla až v sobotu večer. Do té doby držela palce českým barvám přímo v aréně. Režim v závodní den už však upravila dle svých potřeb.

„Byla jsem se projít venku. Pak jsem si udělala rituálek, umyla si vlasy a přesunula se do haly,“ dodává Seidlová, jež se po návratu z Prahy měla opět posadit do školní lavice. Jenže onemocněla a s vysokými teplotami nyní leží v posteli.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze