Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Dakar je drsný. Chci ho jet znovu, přeje si čtyřkolkář Tůma

Zdeněk Tůma začal na čtyřkolkách závodit v roce 2009, o osm let později si z Dakaru odvezl účastnickou medaili. | foto: Petr Lundák, MF DNES

28 2017
Když mu praskla nádrž na benzin a ten tekl všude okolo, vypadalo to, že se do cíle nedostane a bude muset vzdát. To ale 44letý českokrumlovský závodník z Zdeněk Tůma rychle zavrhl. Nakonec se v Buenos Aires po cílové rampě Rallye Dakar svezl při své první účasti jako dvanáctý nejlepší čtyřkolkář.

Když se řekne Dakar, co se vám jako první vybaví?
Dakar je opravdu drsný. Je to nejtěžší závod, který se v cross-country i v kategorii čtyřkolek dá jet.

Letošní ročník to jen potvrdil?
Ano, bylo to hodně tvrdé. Když si vezmeme počasí, tak se pořád střídalo a šlo to z extrému do extrému. Pak musím ještě zmínit velké nadmořské výšky, kde se závodilo. Ještě nikdy jsem v takových podmínkách nejel a nevěděl jsem, jak se bude moje tělo chovat. Dakar jsem přežil, takže to dopadlo dobře.

Kvůli počasí pořadatelé dokonce museli několik etap zkracovat či rušit.
První dvě etapy se jely v nížinách a byla tam děsná vedra. Už jsem chtěl jet výš, aby se trochu zchladil. Třetí etapu jsme hned jeli z nížiny na pětitisícový vrchol a tam jsem v jednom dni zažil vedro, bouřku a sněžení. To byl opravdu extrém. V dalších etapách jsme se pohybovali v nadmořských výškách mezi 3 500 až 4 000 metry. Celou dobu tam bylo sucho, a když do míst přijeli závodníci, tak lilo a lilo. Jedna etapa ani nebyla průjezdná a jednou mi sesuv půdy zavalil cestu, nemohl jsem se proto dostat do bivaku a musel jsem přenocovat provizorně.

Rallye Dakar jste absolvoval poprvé. Čekal jste dopředu, že to bude tak tvrdé?
To, že jsou tam denní etapy stovky kilometrů dlouhé, všichni víme. Ale nikdy jsem si nic takového nezkusil. Sice jsem už jel v zahraničí pár závodů, které trvaly zhruba týden, ale abych jel čtrnáct dní v kuse s jedním dnem přestávky, to ještě ne. O to víc si cením, že jsem závod dokončil.

Dojel jste na dvanáctém místě. Pro toho, co třeba Dakar moc nesleduje, to může znamenat celkem průměrné umístění. Ale pro nováčka je to výborný výsledek, souhlasíte?
Myslím si, že ano. Kdo ve čtyřkolkách dojede na pódium v Buenos Aires, je podle mého vítěz. Opravdu je to náročný, i co se týká technických věcí. Akorát cítím, že jsem měl na víc. Zpětně ale musím být za dvanácté místo spokojený.

Tajně jste přemýšlel nad tím, že byste dojel do první desítky?
Přesně tak. Druhou nebo třetí etapu jsem jel celkem bez problémů, předjížděl jsem konkurenci a bylo i vidět, že bych měl na víc. Ale pak mě zastavily technické problémy.

Co se vám přihodilo?
Začalo to už v první etapě, kdy jsem hned v seznamovací jízdě čtyřkolku utopil. Pak mi začal téct benzin z nádrže, to už jsem pomalu přemýšlel, jestli vůbec dojedu a jak tomu mám přizpůsobit styl jízdy, aby mi nějaké palivo zbývalo až do cíle a podobně. Další průšvih přišel potom, co jsem projel louží a natekla mi voda do elektřiny. Mašina přestala jet, hledal jsem, čím to může být, a hodně jsem se zdržel.

Nastal někdy moment, kdy jste si říkal, že závod prostě vzdáte?
Ano, když jsem v desáté rychlostní zkoušce zjistil, že mi zase teče nádrž. Teklo to šíleně. Vrátil jsem se do tankovací stanice, kolegovi z týmu jsem říkal, že je konec. Pak jsem si ale řekl, že musím udělat všechno pro to, abych nádrž opravil. Chlapíci mi půjčili lepicí pásku, ta pomohla tak na deset kilometrů. Ale naštěstí jsem dojel celou etapu a v cíli jsem si od tamních lidí půjčil epoxidové lepidlo. Divil jsem se, že to mají doma a že mi rozuměli, bavili jsme se česky, anglicky, rukama a nohama. Díru jsem zacelil a jelo se dál. Naštěstí jsem za celý závod ani jednou neboural či nespadl.

Zdeněk Tůma při premiéře na Dakaru

Zdeněk Tůma při premiéře na Dakaru

Co vás nejvíce na Dakaru překvapilo?
Určité věci si člověk umí představit, vždyť je to pořád závod. Ale co se týče bivaku, tak jsem byl překvapený z toho, co všechno obnáší to tak dobře zařídit. Pořadatelé musí mít snad kompletní dvě sady stanů a stavět je na začátcích i na koncích etap. Celkově bych zmínil zázemí, to měli Jihoameričané zmáknuté perfektně, nikde jinde na závodech jsem to nezažil.

Kolik kilometrů jste ujel nejvíce za jeden závodní den?
To bylo právě v té etapě, co jsem musel z provizorního bivaku dojet ještě do cíle etapy. Zhruba 1 050 kilometrů to bylo. To je můj rekord se čtyřkolkou.

Měl jste během závodu čas na komunikaci s rodinou nebo vyfocení tamní krásné přírody?
Měl jsem představu, že ve spojovacích částech etap si něco vyfotím, bylo to fakt nádherné. Ale máte stanovený čas i na přejezdy a nakonec moc času nebylo, takže jsem byl rád, že jsem maximálně dotankoval benzin. A večer, když jsem zhruba v devět hodin dojel do cíle, tak jsem poslal domů alespoň esemesku, že jsem v pořádku.

Říká se, že účast na Dakaru je tak trochu droga. Jak působil závod na vás, pojedete za rok zase?
Už podle výsledků vím, že mám na víc a rád bych se do Jižní Ameriky dostal a dokázal se na trati zlepšit. I když je to hodně finančně náročné, rád bych jel Dakar znovu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze