I když etapový primát nezískal, byl Štybar jedním z hrdinů. S přehledem přejel oblíbené kostky, za nimi dokonce i zaútočil. „Byl jsem rychlý, takže jsem neváhal a zkusil to. Myslel jsem, že je Tony za mnou,“ říkal v cílovém městečku Cambrai, kam jezdci dorazili po nejdelší trase letošního ročníku: měřila 223,5 kilometru.
Martin za vámi ale nebyl. To znamenalo změnu plánu?
Když jsem odskočil, chtěl jsem vidět, kdo se mnou pojede. Když jsem zjistil, že tam Tony není, tak jsem samozřejmě nestřídal, aby to dokázal dojet.
To se povedlo, ale předtím měl Martin problémy, že?
Píchl na předposledním sektoru. Matteo Trentin mu dal své kolo, takže on to odjel na cizím... Říkal jsem mu: Tony, jeď, jeď! Zkus odjet. Nikdo po tobě hned tak nepůjde, tempo není tak vysoké.
Dobrá rada. Ale přesto: nelákalo vás zůstat vpředu a pokusit se vyhrát etapu?
Pro nás byla priorita žlutý trikot. Kdyby Tony nebyl blízko, možná bych ještě něco zkusil. Ale teď jsem strašně rád, že se mu to konečně povedlo. Zvlášť po těch smolných etapách, kdy mu žlutý dres unikal o několik vteřin.
Nakonec jste mu pomohl ještě v úplném závěru.
V poslední zatáčce jsem najel znovu dopředu, malinko jsem tu skupinu přibrzdil, aby nám to klaplo. A stačilo to.
Etapa v závěru vedla po vašich oblíbených kostkách. Jak jste je tentokrát zvládl?
Řekl bych, že to až zas tak náročné nebylo. Není to Paříž-Roubaix, kde je těch sektorů osmadvacet. Bylo vidět, že jezdci jako Froome a dokonce i Quintana se tam pohybovali celkem dobře. To svědči o tom, že to tentokrát bylo trochu snazší.
Teď budete pomáhat hlídat žlutý trikot. Je šance ho pár etap udržet?
Myslím, že určitě. Klidně to můžeme uhlídat až do týmové časovky.
