"Taky hodně bojuje se zdravím," tvrdí Lukáš Bauer, po němž Teichmann převzal žlutý trikot pro vedoucího muže.
Zní to až komicky, ale třeba o olympiádu v Turíně připravil Teichmanna zanícený vlasový váček na noze. Legrace to vážně nebyla, lyžaři hrozila otrava krve. "Po tolika ranách si připadám jako Muhammad Ali."
Je mu 28 let, celkové pořadí Světového poháru vyhrál už před dvěma lety. Je výtečný v distančních závodech, umí klasickou i volnou techniku. Jen sprinty mu moc nejdou.
"Má úžasně vyrovnanou formu. Takřka v žádném závodě za poslední léta nebyl horší než osmý," poznamenává Petrásek.
Teichmann má zlato už z mistrovství světa 2003. Na další velkou medaili však čekal až do letošního šampionátu v Sapporu, kde v těsném souboji vyhrál skiatlon. Ze srdce mu gratuloval i poražený krajan Tobias Angerer, vítěz první Tour de Ski. Ti dva se chovají jako parťáci.
"Při první Tour jsem se pro něj obětoval," říkal Teichmann, který vzdal první ročník běžeckého seriálu po druhé etapě. Kvůli nemoci. "Je pro mě nejdůležitější zůstat zdravý. Ale neměl bych problém, pokud by přede mnou byl jen Tobi."
Rád hraje fotbal, jezdí wartburgem, šplhá po skalách, zdolává opičí dráhy. Proslul "kozí bradkou", při závodech často ulepenou. Když se chtěl zbavit smůly, oholil ji.
"Vzezřením budí respekt, ale jinak je nenápadný, nepřijde mi nafoukaný. Fajn kluk," říká o něm trenér Petrásek. Bauer, jenž trénoval s německým týmem, přidává: "Němci nejsou tak odtažití, jak se zdá."
A jsou to zatraceně dobří běžci.
