Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zavři oči a jeď. Tak zní jezdecké heslo mladičké mistryně Evropy v bikrosu

Romana Labounková | foto: Profimedia.cz

30 2010
Nedělá jí problém během pár hodin přesednout z bikrosového kola na fourcrossové. A na obou sbírat úspěchy. Například v polovině června se Romana Labounková stala mistryní Evropy ve fourcrossu.

Další vavříny by však mladá závodnice z Jeseníku nyní chtěla sklízet především v bikrosu.

Láká ji blížící se letní olympiáda, která se za dva roky uskuteční v Londýně. "Kvalifikace se uskuteční příští rok, takže to vypadá, že celou další sezonu se budu fourcrossu věnovat jen úplně minimálně," uvědomuje si Labounková.

Na stránkách vašeho týmu píšete: "Vzorem je každej, kdo jezdí líp jak já." Kdo je vaším jezdeckým vzorem poté, co jste se stala mistryní Evropy v bikrosu?
Samozřejmě, že mám pořád vzory. Může jím být třeba každý kluk, protože téměř každý jezdí líp než kterákoliv holka. Navíc to bylo jenom mistrovství Evropy, je spousta světových závodnic, na které třeba zatím ještě nemám.

V mužské kategorii ale na šampionátu chyběl z první světové desítky jen jeden Australan.
U nás chyběly z té nejlepší skupiny tři holky, Australanka a dvě Američanky.

Je evropský titul největším úspěchem vaší dosavadní kariéry?
To asi ne. Před dvěma lety jsem získala medaili z mistrovství světa, což považuju za ještě cennější.

Věřila jste si na titul už předem?
Doufala jsem v medaili. A na dráze jsem se cítila velmi dobře, proto jsem doufala, že by to mohlo skončit jedničkou. Díky tomu, že jsem vyhrála kvalifikaci, jsem si pak mohla vybírat pozici na startu a měla jsem to tak o maličko jednodušší.

Vaší soupeřkou byla i Jana Horáková, která žije v nepříliš vzdáleném Tištíně u Prostějova. Co vám na vítězství řekla?
Gratulovala mi, měla radost. Byla sice zklamaná, že nedosáhla na medaili, ale ona už jich má spoustu. Takže myslím, že mi to možná i trošku přála.

Fandila jste jí i vy při minulé olympiádě v Pekingu, kde se jí velké ambice nepovedlo naplnit?
Samozřejmě. Jana měla smůlu. Nebylo by špatné, kdyby se některé z nás v Londýně něco podařilo. Uvidíme, kolik naše republika nakonec dostane míst. Ale světová špička je dost vyrovnaná, takže pokud se některá z nás do Londýna dostane, může pak na olympiádě klidně pomýšlet na medaili.

Čím to vlastně je, že se Čechům v těchto sportech tak daří?
Ve fourcrossu je to hlavně tím, že většina nás Čechů má dost zkušeností z bikrosu a to je hodně poznat. Z bikrosu si přinesete techniku, navíc je to silovější sport než fourcross. Hodně z toho můžete těžit hlavně na startu.

A kterou disciplínu máte raději?
Mám bližší vztah k bikrosu, fourcrossu se věnuju až posledních pět let. A když trénuju, tak jenom na bikrosovém kole. Na to horské sedám v podstatě jenom při závodech. Zdá se mi, že na bikrosovém kole se dá víc vyžít.

Kdo vás vlastně přivedl ke kolu?
Brácha. Když začal jezdit, chodila jsem s ním na tréninky a přála jsem si, abych měla stejné kolo. Naši řekli, že mi ho koupí jenom v případě, že budu závodit. Tak jsem začala. Asi v šesti letech.

Jaký vás teď čeká program?
Mám skoro měsíční volno až do mistrovství světa v bikrosu, které bude na konci července v Jihoafrické republice. Škoda, že to nebude o něco dřív, mohli jsme si užít i fotbalového mistrovství.

Máte teď čas na to, abyste fotbal sledovala aspoň v televizi?
Ale jo. Studuju na sportovní fakultě Masarykovy univerzity v Brně stejně jako Jana Horáková a většinu zkoušek jsem zvládla v předtermínu. Takže už mám klid.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze