Tady začíná variace na cyklistickou Tour de France, mnichovská lyžařská show za 350 tisíc eur.
Z pohledu kamery ve výšce vypadá dráha jako gigantický bílý had zamotaný mezi strmé tribuny. Sníh na jejích okrajích hnědne. Trať se připravovala od Vánoc, povrch vznikal speciální technologií.
"Vyrábí se jako ve velké ledničce. Chladicí agregáty rychle zmrazí vodu a kombinací horkého a studeného vzduchu vytváříme sníh," popisoval Oliver Hasenfuhs z firmy, jež měla přípravu sněhu na starosti.
V teple se sníh stejně jako třeba na nájezdech skokanských můstků udržuje salmiakem, který váže vodu. Kloužou na něm boty i běžky lyžařů.
Ti mají v cíli často co dělat, aby zabrzdili bez pádu. Martin Koukal se skácí u bočních zábran, Dušan Kožíšek zavrávorá na trati. Ve finále mužů padnou tři ze šesti závodníků. "Sníh je tvrdý, z velkých krystalů," líčí Ulf Olsson, servisman Kateřiny Neumannové. Nese pár běžek, který vybral narychlo před prvním startem olympijské vítězky. "Měl jsem dvacet minut, včera byly úplně jiné podmínky." V noci pršelo.
Celý závod je frmol. Kvalifikace se jede intervalovým startem, v prostoru cíle se srážejí přibíhající a odbíhající závodníci, servismani v zástěrách, trenéři, organizátoři.
Dunivé tikání pak odpočítává starty vyřazovacích kol, závodníky doprovází v prvních metrech hudba. Na tribunách pro 75 tisíc lidí je jich asi 6 tisícovek. Reagují však bouřlivě. "Závod má atmosféru, show je dobrá. Ale s lyžováním to nemá nic společného," míní Neumannová.
Les, který jindy bývá okolo trati, připomínají nejvýš prázdné zelené sedačky. Servismani se skrývají v útrobách stadionu, na mazání lyží mají vyhrazenu místnost ve 3. patře.
Neotřelost, napětí, rychlost. To vše má přitáhnout diváky. Sníh tu navíc v teplé zimě vypadá exoticky. U biatlonu to funguje, na závod v aréně fotbalového Schalke přišly desítky tisíc diváků.
Běžci na lyžích závodí ve sprintu například v Düsseldorfu na okruhu u řeky. Koukal jel sprint i na fotbalovém stadionu Ullevi v Göteborgu. "Moje kafe už to nebude. Všechny okruhy jsou podobné – smyčka a velbloud," líčí. "Třeba v Düsseldorfu se sprint jede tři minuty, tady polovinu. Tady je sníh tvrdej a rychlej, tam jetel, dá se na něm něco urvat. Doufám, že v Asiagu to bude menší opičárna."
