Jako hosta pozvali Zátopkovou k ministrovi obrany, který ocenil úspěšné olympioniky z Londýna. Paní Dana Zátopková, první dáma armádního sportu, vítal Alexandr Vondra sportovní legendu.
Ahoj, zdravila se s oštěpařem Vítězslavem Veselým, zamávala na svoji oblíbenkyni Barboru Špotákovou, která stála mezi "dukláckými" sportovci nejdál. Pak se usadila do křesla v čele před všemi, jako na trůn.
Přijměte přání pevného zdraví, slyšela od šéfa resortu a pak ještě jeden důležitější vzkaz: ministerským výnosem se Dana Zátopková vyznamenává za zásluhy v rozvoji sportu Zlatou lípou ministra obrany. Když ji Zátopkové připnuli na hruď, hrdě si vyznamenání prohlížela.
Na svoji oslavu dorazila s holí, když měla převzít metál, čiperně vyskočila a bez podpory cupitala vpřed. "Jsem ráda, že se Dukla zase blýskla," řekla oslavenkyně směrem k olympionikům, pak si vysloužila potlesk.
Když zase dostala slovo, pronesla ke Špotákové: "Když jsme se spolu potkaly před olympijskými hrami, já ti slíbila: Když vyhraješ, něco dostaneš." Špotáková si opravdu z Londýna přivezla zlato, své druhé olympijské. "No pojď, pojď," volala ji k sobě. "Neboj se." Pak vytáhla miniaturní krabičku a v ní zlatou medailičku (více zde).
Měla to být její oslava, ale Zátopková se nedala a neustále přála všem ostatním: "Hodně zdraví a dobré výkony." Nakonec přece jen vyslovila jedno osobní přání.
"Ještě chvilku tady pobejt," zasnila se. "I když vím, že to už je přání takové trochu vachrlaté, člověk neví, jestli nechce příliš moc. Někdy si myslím, že devadesát už stačí, že ten život byl zajímavý, plný práce a úspěchů. Nemůžu si na nic stěžovat a můžu být ráda, že život proběhl tak zajímavým způsobem."
