Na podporu rumunských gymnastek věnovala 100 tisíc dolarů, financovala výstavbu kliniky pro sirotky v Bukurešti. V rodném městě Onesti jí odhalili bronzovou sochu. Je na ní zvěčněna, jak cvičí na kladině. Z děvčátka s ofinou a zarputilým výrazem ve tváři se dávno zrodila legenda. Nejen doma, ale po celém světě. Když navštívila finále brazilského fotbalového poháru, 150 tisíc diváků na stadionu Maracaná si vynutilo, aby sešla z tribun na trávník a pozdravila je.
Desítka! Prvně na olympiádě
Dcera úřednice a automechanika se narodila 12. listopadu 1961. V šesti letech ji na školním dvoře pozoroval gymnastický kouč Bela Karolyi. „Dělala jedno mlýnské kolo za druhým. To vám bylo něco!“ píše Karolyi ve své autobiografii. „Najednou se ozval zvonek a zmizela mi v útrobách školy. Chodil jsem potom od jedné třídy ke druhé, než jsem Nadiu našel.“ Brzy její každodenní plán zněl: čtyři hodiny v tělocvičně, pět ve škole.
|
Život a kariéra Nadii Comaneciové |
| 1961 narodila se v rumunském Onesti 1975 čtyřnásobnou mistryní Evropy ve sportovní gymnastice 1976 trojnásobnou olympijskou šampionkou v Montrealu: víceboj, bradla a kladina; vyhlášena i nejlepší sportovkyní světa 1978 mistryní světa na kladině 1979 potřetí mistryní Evropy ve víceboji, také mistryní světa družstev 1980 neúspěšná obhajoba olympijského titulu ve víceboji, v Moskvě je po skandálu druhá, ale má zlato z kladiny a prostných 1981 poslední závod: vítězství na Univerziádě v Bukurešti 1984 završila studium na tělovýchovném institutu, oficiálně končí kariéru, dostává Olympijský řád 1984-1989 trenérka, mezinárodní rozhodčí 1989 emigrace do USA 1996 svatba s Bartem Connorem v Bukurešti 1996-2005 s manželem vedou Gymnastickou akademii v Oklahomě 2000 vyhlášena sportovkyní století |
Tichá dívka se téměř nesmála. „Nikdy však neřekla: To nedokážu. Bez ohledu na to, o jak složitý prvek jde. Na prvních závodech spadla třikrát z kladiny, vyskočila na ni zpět a celá natěšená, že je zase nahoře, spadla na druhou stranu.“ V roce 1975 šokovala norský Skien, stala se čtyřnásobnou mistryní Evropy.
Ve třinácti letech! V Montrealu 1976 s památnou sestavou na bradlech přepsala olympijské dějiny. Jako první v historii her dostala za své cvičení nejvyšší možnou známku 10,00.
Později Comaneciová pro televizi BBC vzpomínala: „Najednou to hrozně zahučelo z tribun, zrovna ve chvíli, kdy jsem si říkala, že by to mohlo být tak 9,90. Otočila jsem se k tabuli a na ní svítilo 1,00. Cože? Pohlédla jsem nechápavě na ostatní z našeho družstva. A pak jsem si uvědomila – je to správně. Tabule nebyla připravená na známku 10,00. Nebylo tam dost místa pro čtyři číslice...“
Desítku viděla v Montrealu ještě sedmkrát! Vybojovala čtyři zlaté medaile, dobyla olympiádu. Ochranka dohlížela, aby příznivci zázračné dítě neumačkali. „Vše, co jsem od té doby prožila, bylo ovlivněno tím jedním jediným okamžikem.“ Říkali jí „mistryně z ledu“ nebo „dívka bez nervů“.
Radost projevovala zdrženlivě. „Při gymnastických soutěžích většinou nebývá nic k smíchu,“ říkala.
Nadio, jsi to vůbec ty?
Brzy se stala loutkou Ceauseskova režimu. Ač stále školačkou, obdržela titul hrdinka socialistické práce. Zázračnou Nadiu ukazovali na banketech i při státních návštěvách jako cvičené zvíře a hlídali, aby neemigrovala.
Nico, syn diktátora, ji údajně donutil, aby mu sloužila coby milenka. Suverénní hvězda pohasla. Dospěla v ženu, zkrátila si účes, přibrala.
Po rozchodu s trenérem Karolyim se přestěhovala do Bukurešti a zpohodlněla. Dokonce ji hospitalizovali poté, co požila toxickou látku. Nešťastná náhoda? Pokus o sebevraždu? O tom, co se tenkrát stalo, mlčí.
Pět týdnů před mistrovstvím světa 1978 ve Štrasburku byla v zoufalém stavu, pokorně zaklepala na Karolyiho dveře. Když ji viděl, vyhrkl: „Proboha, Nadio, jsi to vůbec ty?“
Rozplakala se: „Nezůstanu už v Bukurešti, chci zpátky k vám.“ Měla 12 kilogramů nadváhy, ztratila kondici, vyšla z formy. Ale žadonila: „Chci opět vyhrávat, pomozte mi.“
Bolestný návrat
Podstoupila galeje. Vyčerpávající trénink v tělocvičně, kilometry na běžeckém oválu. Jedla jen jablka a jogurt. Ve štrasburském víceboji skončila čtvrtá, vyhrála však na kladině. A sama nad sebou.
Následující sezonu při šampionátu ve Forth Worthu se sebezapřením pomohla k prvnímu titulu rumunskému družstvu, než ji zanícená rána na zápěstí donutila odstoupit. „Aspoň se jednou najím,“ řekla a objednala si čokoládu, mléko, zmrzlinu a colu.
Obhajobu olympijského titulu v Moskvě 1980 zmařil skandál. Pod nátlakem sovětských činovníků „postrkovali“ rozhodčí z východního bloku ke zlatu Jelenu Davydovovou.
Comaneciová mohla posledním cvičením na kladině Rusku porazit, ale sudí srazili Rumunce známku na 9,85.
Karolyi tehdy do mikrofonu americké stanice ABC řekl: „Je to nechutný podvod v ruské režii. V životě jsem se nesetkal s takovou nespravedlností, korupcí a devalvací olympijské myšlenky.“ Po návratu domů ho odvolali z funkce šéftrenéra za „narušení průběhu prvních komunistických olympijských her“.
Záhy emigroval do Spojených států.
Comaneciová ještě vyhrála Univerziádu 1981, od té doby již nikdy nezávodila. V roce 1984 oficiálně ukončila kariéru. Vystudovala tělovýchovný institut, trénovala reprezentaci, pracovala jako rozhodčí.
Útěk před Ceauseskem
Koncem listopadu 1989 se stala hrdinkou dobrodružství, které americká média nazvala útěkem desetiletí. „O odchodu z Rumunska jsem moc nepřemýšlela. Šlo o záležitost okamžitého rozhodnutí. Ani jsem pořádně nevěděla, do čeho jdu,“ přiznala.
Komunistický blok ve východní Evropě se hroutil, ale v Rumunsku zvolili na XIV. sjezdu strany vůdcem lidu opět Nicolae Ceauseska. V ulicích hlavního města mu „s nadšením“ aplaudovalo 150 tisíc lidí.
Tehdy vyrazila z Bukurešti dvě auta se sedmi lidmi. U maďarských hranic na ně čekal pastýř, v noci je převedl přes močály kolem hlídek. Po patnáctikilometrové pouti se hlásili u maďarské pohraniční stráže.
Voják, který jim kontroloval pasy, najednou překvapeně zvedl hlavu. V kolonce Jméno stálo: Nadia Comaneci.
Měla na sobě džíny a kožený kabátek. „Na rozdíl od ostatních jsme ji neposlali do sběrného tábora, ale do pokoje v hotelu Royal,“ líčil Gyul Harkai z policejního velitelství Szeged.
Večer popíjela v hotelovém baru s přáteli pivo, kouřila. „Když se ohlížím zpět, dochází mi, jak nebezpečná ta akce byla. Klidně mě mohli zastřelit,“ říká dnes.
Následujícího dne zmizela. Unesla ji snad Securitate, rumunská tajná policie? „Bál jsem se, že Nadiu zlikvidují,“ přiznal Károlyi. Géza Poszár, bývalý choreograf Comaneciové, dodával: „Útěkem totiž zasadila tyranskému režimu větší ránu, než když před deseti lety emigroval Ion Pacepa, šéf špionážní služby.“
Kam se poděla? Odjela s Constantinem Panaitem, v Kalifornii žijícím Rumunem, kterého znala pouhý týden.
Na americkém velvyslanectví ve Vídni získala politický azyl, skryla se na utajeném místě. Její bukurešťský dům zatím vyplenila Securitate. Ze všech medailí zachránil gymnastčin bratr Adrian jedinou: hrdinu socialistické práce.
Prvního prosince vystoupila na letišti v New Yorku, Panait ji vozil po Spojených státech, za peníze dávala rozhovory. „Chová se jako malé dítě, které poprvé vtrhne do obchodu se sladkostmi,“ líčil majitel hotelu na Floridě.
Maso jedla pětkrát denně, za 20 300 dolarů si koupila Chevrolet Camaro.
Svatba s 20 tisíci perel
„Šla jsem za Constantinem Panaitem, svou velkou láskou,“ tvrdila nejprve.
Později o něm říkala: „Je jen mým přítelem.“ A nakonec: „Byla jsem otrokyní Panaita.“ Údajně Comaneciovou věznil a terorizoval ve svém americkém bytě. Využil gymnastčiny špatné znalosti angličtiny a organizoval jí život. „Nakonec mi ukradl 150 tisíc dolarů.“
Po dalším útěku, tentokrát od Panaita, začala pracovat. Předváděla oděvy firmy Jockey, vystupovala v reklamě na spodní prádlo, navrhovala svatební šaty. Tehdy oslovil někdejší kolegyni americký gymnasta Bart Connor a pozval ji do své gymnastické školy v Oklahomě.
V roce 1996 se s ním vrátila do Bukurešti a u oltáře mu řekla své ano. „Pro Rumunsko to bylo jako předávání Oscarů a královská svatba najednou,“ psala agentura AP.
Svatební šaty s 20 tisíci perel nabídl Comaneciové japonský císař, sedmimetrovou vlečku neslo šest družiček v gymnastických dresech.
Za svědka si vybrala slavného tenistu Nastaseho, hostinu organizoval prezident Iliescu, mezi hosty nechyběli Arnold Schwarzenegger, Sylvestr Stallone či Hillary Clintonová. Svatební noc strávili novomanželé v jedné z bývalých vil Ceauseska.
Cvičí v chudinských čtvrtích
Až příliš často za ni v minulosti rozhodovali jiní, a když se pokusila postavit na vlastní nohy, chybovala. Nastal čas zklidnit bouřlivý život.
S Connorem vedou v Oklahomě gymnastickou akademii. Editují časopis International Gymnast Magazin, příležitostně sami exhibičně vystupují.
Zároveň se věnuje charitě, ve službách organizace Laureus World Sports Academy objíždějí svět. Cvičila s dětmi v Šanghaji, v chudinských čtvrtích Bombaje je zasvěcovala společně s atletem Johnsonem do základů sportu.
Hledači senzací naznačili, že k famózním výkonům kdysi Rumunce pomohl doping. „Vypadám snad jako muž?“ odbyla je otázkou.
V roce 2000 vyhlásili Nadiu Comaneciovou v sále vídeňské opery nejlepší sportovkyní století.
