Odpovídal v žertu: "Za nějakou zemi, kde mají hodně ropy!"
Kvůli jeho sporu se skokanskými funkcionáři však skutečně hrozilo, že Česko přijde o vítěze Světového poháru sezony 2005–06, svého prvního v dějinách. Psalo se o zájmu Polska a bohatých arabských států.
Po dlouhých tahanicích se minulý týden povedlo vyjednat smír.
"Mám za sebou čtyři měsíce temna, teď se pomalu rozednívá,“ řekl osmadvacetiletý chlapík, který se brzy pustí do obhajoby triumfu.
Střízlík s vystříhaným čírem na hlavě byl docela upovídaný, na "nemluvu“, kterého z něj občas média dělají. S českou vlajkou ochotně pózoval pro fotografa a na schodech v Palácových zahradách Pražského hradu předváděl svůj pozoruhodný dynamický odraz.
Ještě nedávno vám hádky s funkcionáři kazily náladu. Hodně se vám ulevilo, když jste podepsal reprezentační smlouvu?
Samozřejmě. Ale pořád se z toho hrabu. Úplně jsem ztratil motivaci, byl jsem absolutně bez života. Teď se zase začínám smát a trénink mě baví. Jen jsem po tom všem strašně unavený. Jako bych přípravu na sezonu začínal znovu.
Jak vám bylo, když jste četl titulky, že Janda bude možná skákat za Polsko? Nebo za Katar.
Já jsem to nekomentoval. Teď ani nedokážu říct, co by se stalo, kdybychom se se svazem nedohodli.
Počkejte, dovedl byste si představit, že byste reprezentoval třeba nějakou arabskou zemi?
Těžko bych se učil jejich hymnu. (žertovně) A taky arabské písmo...
Ale ve sportu nejsou takové přestupy ojedinělé. Vždyť arabští šejkové lákají na velké peníze atlety z chudých afrických zemí.
Jasně. Taky jsem četl, že Honza Němec, náš lyžař na trávě, bude jezdit za Írán. Ale já opravdu nevím, co by bylo. Na tu otázku se mi těžce odpovídá.
Co by vám nejvíc bránilo odejít do ciziny? Vlastenectví?
Určitě, já jsem vlastenec. A ještě větší vztah mám k Frenštátu. Nabízeli mi přestup do Liberce, jenže já se v tom městě narodil a nikde jinde bych žít nechtěl.
Ovšem z Frenštátu do Polska to tak daleko není...
To je pravda, 40 kilometrů. (rozverně) Mohl bych do Polska jezdit trénovat a ve Frenštátu přespávat.
Rodinu už bych uživil
Ještě nedávno jste před závody říkal, nač v nich potřebujete vydělat. Na byt, na kuchyňskou linku... Na co vyděláváte teď?
Na budoucnost. Ze dne na den skončím a co pak? Skáču dvacet let, mám sice maturitu, ale brzo se ocitnu v tvrdé realitě. S tím musím počítat.
Bojíte se toho, co nastane po sportovní kariéře?
Trochu. Proto jsem založil vlastní firmu. Mám asi deset živností: reklamní činnost, prodej a nákup zboží, poradenství... Pomalu se to rozjíždí.
Vzestup Jakuba Jandy1996 – Debutuje ve Světovém poháru. Dlouho se však topí v podprůměru. V roce 2000 je v celkovém pořadí seriálu až sedmdesátý. |
Podnikáte, máte vážnou známost, staráte se o bydlení. Chystáte se založit rodinu?
S přítelkyní už jsem sedm let. Kdyby to přišlo, bylo by to krásný. Vůbec bych se tomu nebránil.
Neděláte tedy frajera, který ženěním okázale pohrdá?
Jednu dobu jsem se chtěl ženit, Lucka se odmítala vdát. Pak se chtěla hrozně vdávat, ale já se nechtěl ženit. Teď zase já svatbu chci, zato ona ne. Tak se nám to po měsících střídá. Až nám jednou ten měsíc sedne, vezmeme se.
Potom se tedy musíte rozhodnout rychle, aby se nikdo z vás nerozmyslel...
Lucka by se ráda vdávala, když je venku teplo.
To jste právě prováhali sezonu.
Na jaře je času dost. (úsměv)
Ještě před pěti lety, když jste ve skocích moc nevynikal, byste rodinu asi neuživil, že?
Ono by to nešlo ani před třemi lety. Teď už bych to zvládnul.
Šéf lyžařského svazu Sobotka prohlásil, že si za současných podmínek můžete vydělat deset milionů korun za sezonu. Souhlasíte?
Tolik si přece může vydělat každý člověk! Jenom nevím, jestli to může dokázat skokan na lyžích v Česku.
Takže je to pro vás vysoká částka?
Hodně vysoká.
Kdybyste vyhrál Světový pohár coby německý nebo rakouský reprezentant, zbohatl byste víc, ne?
Říká se, že Němec Martin Schmitt podepsal dlouhodobý kontrakt s Milkou za osm milionů eur. To je dvě stě milionů korun.
Vy jste natočil reklamu na Actimel. Nevadilo vám, že vás v ní namluvil někdo jiný?
To je omyl! Dokonce i já jsem si to myslel. Ale řekli nám, že je to můj hlas, jen počítačově upravený. Teď aspoň vím, že jak skončím se sportem, můžu začít se zpěváckou kariérou. (rozpustile) Díky technologii ze mě bude hvězda, i když všechno pojedu na playback.
Místo školy do hospody? Jenom jednou!
Řešíte některá dost vážná témata. Cítíte, že z vás začíná být dospělý chlap?
Docela jo. Někdy bych si přál, aby mi zase bylo osmnáct a měl bych přitom rozum, jaký mám teď. To bych těch deset let prožil trochu jinak. Jenže tak to nefunguje. Paní učitelka mi před maturitou říkala: Jakube, chlapi můžou být puberťáky i v padesáti – a já se vsadím, že ty v těch padesáti puberťák budeš.
A částečně měla pravdu.
Vybavíte si nějakou hloupost, kterou jste v mládí dělal a nechtěl byste ji opakovat?
Určitě bych tolik neflákal školu.
Vyhýbal jste se vyučování?
Sem tam jo. Ale byl jsem natolik odpovědný, že na každou zkoušku jsem se nakonec naučil, i když jsem kvůli sportu neměl moc času. Jen asi dvakrát mi to nevyšlo.
Kam jste chodil za školu? Do hospody?
V devadesátých letech ještě nonstopy moc nefungovaly. Takže v hospodě jsem byl místo školy s kamarádem jenom jednou. Spíš jsem se flákal. Anebo jsem se paradoxně místo školy učil.
Prosím?
Šel jsem na kopec a četl jsem si v učebnici. Jindy jsem zůstal doma, babička se ptala, co se děje. Říkal jsem: Babi, máme ředitelské volno. A ona: Aha, tak to jo. Ani se moc nedivila, že bylo ředitelské volno každý týden. (směje se) Babička to vždycky sežrala.
Říká se o vás, že toho moc nenapovídáte. Ale vy nevypadáte jako nemluva.
Před davem lidí mívám problémy. Ale mezi přáteli platím za ukecaného člověka. Skáču do řeči. Někdy mě přítelkyně okřikuje, že ji nenechám domluvit. Když já musím vždycky mít poslední slovo...
A skutečně ho doma máte?
Jo. Ona řekne: Já bych si chtěla koupit tohle. A já řeknu: Tak si to kup. To je to moje poslední slovo... (směje se)
Rozhodně nejsem levičák
Jste upovídaný, skáčete do řeči. Jaké téma vás dovede nejvíc rozvášnit? Co třeba politika?
Tu sleduju poctivě. Když se dívám na Sedmičku, Otázky Václava Moravce a Nedělní partii, pořád to přepínám. U toho se vytáčím. Nejvíc mi vadí výroky jednoho pána, který tvrdí, že brzo bude zpátky u moci, ta jeho nadřazená sebejistota.
Jiří Paroubek vám zjevně není sympatický. Ale jiného slavného skokana, Pavla Ploce, nalákal do své strany. Ploc proslul aférou, podle níž se ho konkurence po volbách pokoušela za peníze přetáhnout z ČSSD.
O tom bych se nerad bavil. S Pavlem jsem mluvil naposled v zimě. Sleduju to jen zpovzdálí, nad některými ohlasy se pousměju, ale do pozadí nevidím. A svým způsobem je mi to jedno.
Ke komu se hlásíte vy? Jste pravičák, nebo levičák? Nebo spíš zelený?
Odpadky z okýnka za jízdy nevyhazuju, takže jsem v podstatě ekologický typ. A jinak? Rozhodně nejsem levičák.
Oslovila vás některá strana, abyste ji podpořil ve volební kampani?
Jasně. Ale politika je pro mě moc tenký led. Jednou do ní možná půjdu. Ale zatím se nechci nechat zaškatulkovat. Třeba jednou uvidím věci jinak.
Počkejte, s tím si nemusíte dělat starosti. Bývalý ministr kultury Jandák bez potíží předvedl řadu velkých politických přestupů.
Jo jo, četl jsem jeho výrok: Každý má právo změnit názor. Vždyť je to krásné! (smích)
 DÁL SKÁČE ZA ČESKO. Navzdory dramatickým sporům s funkcionáři zůstává Jakub Janda českým reprezentantem. |
