Osmnáctiletý rodák z Vysočiny Milan Sáblík má za sebou vystoupení na evropském šampionátu ve víceboji. V Hamaru si o víkendu zajel osobní rekord v závodě na 500 metrů a celkově skončil na 22. pozici.
"Do dvacátého místa to sice nebylo, ale i tak jsem docela spokojen," zhodnotil stručně svoje vystoupení v Norsku mladší bratr čerstvé mistryně Evropy Martiny Sáblíkové.
A co trenér Novák, ten si vaše výkony taky pochvaloval?
Říkal, že jsem jel skoro nad jeho očekávání. Tak nevím, snad (krčí rameny).
Od kouče, který nikomu nic nesleví, to zní opravdu skoro jako pochvala...
Já myslím, že našemu týmu celkově hala v Hamaru sedla. Kája (Karolína Erbanová – pozn. red.) byla devátá a sestra první. To jsou vynikající výsledky.
Vy jste byl také jeden z prvních, kteří gratulovali Martině k obhajobě titulu...
Bylo vidět, že si závěrečnou "pětku" parádně užívala. Její výkon byl super, takže gratulace k tomu samozřejmě patřila.
Maminka pro ni jako odměnu přichystala kynuté knedlíky. Zbylo na vás? Nebo vy raději dáváte přednost masu?
(směje se) Samozřejmě na mě zbylo a moc jsem si pochutnal.
Mimochodem, vám maminka také vaří na přání?
Určitě. Ale tentokrát byla na řadě sestra, takže poroučela ona. A já si nestěžoval (usmívá se).
Jak vůbec vnímáte ten obrovský mediální mumraj kolem vaší sestry Martiny? Nezávidíte jí malinko?
Kdepak, ani trošku! Takových rozhovorů, co ona musí dát... Na druhou stranu to k tomu asi patří. A ona je zvládá fakt skvěle.
Takže ani kapka žárlivosti? Ani na její úspěchy?
Vůbec ne. Já jí všechny moc přeju. Opravdu!
Je pro vás vzorem? Chtěl byste ji třeba jednou překonat?
To si myslím, že nejde. Když je někdo pořád první, tak už přece lepší být nemůžete (směje se).
Je pravda, že by asi stačilo se jí ve výsledcích vyrovnat...
No to by byla paráda. Ale takhle dopředu se nedá nic plánovat.
To by vám možná leckdo uvěřil, pokud byste neměl za trenéra zrovna Petra Nováka. U něj je přece plánování úspěchů na denním pořádku. Co vám například nejvíc vytýká?
Pořád dokola mě upozorňuje, že musím jezdit níž, prý jsem moc vysoko. No a pak taky techniku a spoustu dalších věcí. Vždycky se dá něco zlepšit.
On působí dost diktátorským dojmem. Dostanete někdy prostor na diskusi?
Podle mě by měl být trenér trochu diktátor, protože pokud není, tak si pak každý dělá co chce. A to není dobrý. A jestliže trenér řekne, že mám jezdit níž, tak není o čem diskutovat. Tak to prostě je, a hotovo!
Jinými slovy by bylo nejlepší, kdybyste v předklonu i chodil?
(směje se) Ne v předklonu, spíš v podřepu.
Aha, takže jako dítě, které si hraje na housera?
Jo, určitě by to pomohlo, ale na druhou stranu nevím, jestli by bylo v pořádku takhle chodit po ulici (směje se).
Skoro si troufám říct, že byste asi daleko nedošel...
To je asi fakt. Koukali by na mě divně (směje se).
Vraťme se k vaší sestře. Vy spolu trávíte hodně času, stane se, že dojde i na nějakou klasickou sourozeneckou hádku?
Jasně, to je asi normální. Ale že bychom se hádali nějak často nebo se snad prali, to určitě ne.
V Hamaru jste byl jediný zástupce mužského pohlaví, takže jste si užíval roli ochránce a gentlemana?
Jejda, to ne. Já bych to nazval normální podporou.
Karolína Erbanová patří do Nowis teamu poměrně krátce, ale zdá se, že zapadla velmi rychle...
Určitě. Je úplně v pohodě.
Je někdo z vaší skupiny, kdo by byl vyložený bavič? Kdo třeba sype z rukávu jeden vtípek za druhým?
Žádného klauna mezi sebou nemáme. Každý sem tam přijde s vtípkem.
A co takhle nějaký společný vůči trenéru Novákovi?
(usmívá se) Jo, taky někdy, ale musíme být opatrní. V rámci určitých mantinelů.
Myslíte, aby se to pak náhodou neobrátilo v tréninku proti vám?
Jo, jo, přesně tak (směje se).
Jak dlouho si teď budete užívat maminčiny péče doma ve Žďáru nad Sázavou?
Jen do čtvrtka. Pak vyrážíme do Collalba, abychom všechno stihli dobře načasovat.
Ve Vancouveru se ale představí jenom vaše sestra Martina a Karolína Erbanová. Co zbytek týmu?
Trenér nám nachystal soustředění v zahraničí. Asi zase v Itálii.
Nicméně olympiádu si zřejmě ujít nenecháte. Nebo snad ano?
Samozřejmě, že ne. Těším se na všechny rychlobruslařské závody a taky na lyžování. Budu držet palce všem našim závodníkům.
A sestru pošlete do Kanady s radou, aby dovezla co nejvíc medailí?
To jí nemusím radit, to ona ví. Já jí to budu jenom strašně moc přát.
