Vaší hlavní disciplínou je motokros, v soutěžním enduru jste absolutní nováček a Šestidenní je absolutní vrchol endurových soutěží. Jste nervózní?
Jen lehce. Odpočíval jsem, cítím se dobře. V Brazílii ještě budeme mít nějaký čas na aklimatizaci a okoukání terénu.
Co říkali vašemu rozhodnutí známí?
Povídali mi jeď, alespoň se podíváš do Brazílie. Ale já to neberu jako výlet, chci závodit, dobře závodit, a pomoct Unhošti k úspěchu.
Jak jste se do tohoto týmu vlastně dostal?
Vzpomněl si na mě trenér a manažer klubu Láďa Krupička. Kdysi jsme měli společné soustředění v Itálii, já jsem si tam z hecu vyzkoušel enduro a docela mi to šlo. Byl jsem tehdy rychlý.
A nedívají se na vás klasičtí soutěžáci přes prsty?
Před měsícem jsem jel na zkoušku jeden závod mistrovství republiky v Benešově. Kluci mě nejdřív moc nechtěli pustit mezi sebe, ale pak jsem tam vyhrál, všechny jsem porazil, tak mě museli začít brát trochu vážněji.
Liší se soutěžní speciál od motokrosové motorky?
Motorka je v podstatě stejná. Jen nemá takový výkon, protože motor musí být hlavně spolehlivý. Rychlost není u endura to nedůležitější.
Jenže právě rychlost by měla být vaší největší zbraní. Napálíte to hned od prvního dne?
Ne, ne. První dva dny občíhnu terény a konkurenci, potom do toho dám srdce. Jede se šest dní, na to musím pořád myslet.
Na jakých terénech se vlastně v Brazílii pojede, tušíte?
Z velké části to prý bude písek.
Při motokrosu máte na opravy mechaniky, v enduru se musíte o motorku postarat sám. Nemáte z toho strach?
Kluci mě na tohle upozorňovali, ale já se kolem motorek motám už dlouho, takže věřím, že si poradím.
A jaký je váš cíl pro Šestidenní?
Samozřejmě se chci předvést, dokázat, že se můžu měřit se světovou špičkou. Ale hlavně se chci domů vrátit zdravý a celý.
