Diváci mu tleskali, on si užíval další šťastný den "nového života." Už dávno tu vůbec nemusel být, před pěti lety přežil vlastní smrt.
Byl to tehdy na trati v německém Lausitzringu hrůzostrašný okamžik. Zanardi vyjížděl z boxů, když náhle dostal smyk. V tu chvíli se proti němu vyřítil Kanaďan Alex Tagliani, v rychlosti okolo 320 km/h už nemohl reagovat.
Zanardiho auto se rozletělo napůl, sám jezdec v troskách bezvládně ležel. Šest dní pak v berlínské nemocnici bojoval o život, ztratil přes tři litry krve, lékaři mu museli amputovat obě nohy.
Když se probudil z kómatu a zjisti, že je bez končetin, napadlo ho: "Proč jsi nezemřel. Mrtvému ti mohlo být líp."
Ale pak spatřil manželku Danielu a tehdy tříletého synka Niccola a měl jasno: "Přišel jsem o nohy, ne o život. Kvůli nim chci žít a žít naplno. Postupně sílil, cítil se lépe a měl jediné velké přání: znovu si posadit malého synka na ramena.
Miluje úsměv i černý humor
Po půl roce od nehody to dokázal. Další rok nato už seděl znovu v závodním autě a na osudném místě, okruhu Lausitzring, obkroužil 13 kol. Přesně tolik mu jich v září 2001 zbývalo do cíle.
Tehdy tvrdil, že je to jeho poslední závod. Jenže když přišla nabídka od BMW na šampionát cestovních vozů, neodolal. Na konci roku 2003 jel v Monze na zkoušku mistrovství Evropy a skončil sedmý. Uchvátil domácí diváky i šéfy stáje, zakrátko podepsal smlouvu.
Nikoli ze soucitu, stále zůstal bravurním jezdcem. Nebojí se rozdávat rány, tvrdě se rvát o vítězství.
"Nebojte, vždyť už si ani pořádně nemám co zlomit," žertuje.
Loni v srpnu pak v německém Oscherslebenu vyhrál svůj první závod "v novém životě". Symbolicky jen sto kilometrů od místa, kde prožil nejhorší okamžik svého života.
"Však je to také vítězství na domácí trati, vždyť po tolika transfuzích mám v sobě většinu německé krve," opět vtipkoval.
Trocha černého humoru a věčný úsměv, to jsou věci, které k Zanardimu neodmyslitelně patří. Stejně jako třeba milovaná pasta, nebo rybářský prut. Za 200 tisíc dolarů mu tým nechal speciálně upravit vůz. Plyn má na volantu, spojku na řadicí páce, jen brzdu ovládá protézou. Přesto ironicky tvrdí: "Pořád šlapu na plyn."
Byť je dvojnásobným vítězem série americké formule Champ Car, v královských "ef jedničkách" se nikdy pořádně nechytl. Vystřídal čtyři stáje, odjel 41 závodů, ale získal jediný bod.
Po roce pauzy se v sezoně 2001 vrátil zpět do Champ Car. Jeden z jeho závodů byl pro něj osudným. Jenže ani krutá rána ho nezlomila, stal se symbolem obrovské odolnosti a síly. Motivoval lidi. "Řeknou si: Když to dokázal tenhle chlap, tak já taky."
Letos byl jednou z tváří paralympiády v Turíně, jeho biografie se v Itálii stala bestsellerem a Zanardiho příběh se chystá zfilmovat i Hollywood. Ten film se bude jmenovat Nejsladší vítězství.
Moc dobře víte, jaké to Zanardiho je. Ne? Přece zvednout synka na ramena.
