„To si pište, že jsem se na to těšil,“ povídá hlava rodiny.
„Všem bychom ukázali, jak to ti Záhrobáci dělají dobře. Ale člověk míní a sněžný bůh mění.“ V létě jeho Šárku sestřelila na svahu Italka Bagnarová.
Pět minut ležela v bezvědomí, dva dny s otřesem mozku v nemocnici. To byla první rána. Minulé pondělí ji v Söldenu stihla další. Při tréninku se Záhrobské rozjely nohy. „Ošklivý pád,“ vzpomíná.
A ta bolest! S oteklým kolenem nemohla hnout do strany. „Měla jsem hrozný strach.“ Děsila ji vidina přetrhaných vazů.
Lékaři zlou předtuchu naštěstí nepotvrdili. Vazy jsou „jen“ natažené, stačí tři týdny klidu.
Od poloviny stehna až ke kotníku nosí ortézu. Söldenský start nestihne, další závody už ano.
„Teď se můžu učit. Na jaře bych měla maturovat.“ Rodinnou čest bude na rakouském ledovci hájit její bratr, vysokoškolák Petr.
Ve Světovém poháru dosud nebodoval. „Ale nehecuju ho. Já taky nemám ráda, když mě někdo hecuje.“ Loni otec Záhrobský řekl: Kosteličovi dělají fyzičku mnohem tvrději, musíme přidat. „Na Julisce jsme v létě běhali do schodů,“ vypráví Šárka. Má přesně spočítáno, kolik jich tam je. „99,“ vyhrkne. Za trénink zvládla takových výběhů osm. „... i s osmikilovým pásem kolem těla,“ prohodí jakoby nic.
„A polovinu z těch výběhů žabákama,“ doplní Petr, který pravidelně šlape i z Malé Strany na Petřín na kole čtyřikrát za hodinu. Šárka stejnou trasu vyběhla po svých.
„V jednom kuse! To bych ještě loni nedokázala.“ Filozofie jejich otce zní: Dávky musí být obrovské, takový je dnešní trend. „S rizikem, že se občas přihodí nějaký malér, je třeba počítat.“ Minulou zimu skončila Záhrobská devátá na mistrovství světa, devatenáctá v pořadí Světového poháru slalomářek. To byl průlom.
Ve firmě Head je už prominentkou, lyže a boty dostává na míru.
„Jak je Šárce?“ telefonoval ve středu otci Záhrobskému i Dieter Bartsch, závodní ředitel Headu.
Také jemu bude v Söldenu chybět.