Během mistrovství Evropy se divákům ukázala po dlouhých třech letech. Jenomže z pozice televizní spolukomentátorky. Své basketbalové dovednosti nemohla ukázat ani fanouškům, ani reprezentačnímu kouči Milanu Veverkovi. V širší nominaci se jméno Tereza Brantlová neobjevilo.
"Všichni víme, že na pozici rozehrávačky někdo chyběl. Na šampionát jely buď mladé holky, anebo hráčka, která není klasickou jedničkou. Já jsem pozvánku nedostala, přestože zkušenosti první rozehrávačky mám," mrzí ještě dnes Brantlovou.
"Netvrdím, že patřím do nejlepší dvanáctky, ale trenér by měl vidět, jak kdo hraje. A nemyslím si, že má přehled, jak jsem hrála ve Švýcarsku," nebere si Brantlová servítky. "Kdybych byla pozvaná do širšího výběru a pak mi trenér po týdnu řekl, že mi chybí kvalita, neřekla bych ani slovo."
Už před šampionátem se Veverka nechal slyšet, že Brantlová svou reprezentační šanci dostala, ale promarnila. Bývalá hráčka Karlových Varů, Trutnova či USK se v širším výběru ocitla třikrát. Poprvé před olympiádou v Aténách ("Tehdy jsem na mezinárodní pole nebyla dost zralá."), podruhé před dvěma lety ("Byla jsem po zranění. Prokázat kvality se zlomeným kotníkem jde dost těžko.") a naposledy před Pekingem. ("Uznávám, byla jsem vyřazena poté, co se mi nepovedly některé zápasy.")
"Reprezentovat je pro mě čest a já udělám vše, abych se tam dostala," uzavírá Brantlová téma český národní tým.
Z USK na východ
Mnohem radostněji se Tereze Brantlové hovoří o zahraničním angažmá. "V cizině jsem spokojenější. Nejsou tam žádné předsudky, berou vás podle momentální výkonosti. Vidím tam větší perspektivu nabírat nové zkušenosti." shrnuje.
Z Česka Brantlová odcházela v létě 2006 a ne úplně dobrovolně. "V USK se změnila koncepce při nákupu cizinek a já jsem se dozvěděla, že už se mnou nechtějí spolupracovat. Do Brna to nevypadalo a níž jsem jít nechtěla. Proto jsem zamířila do zahraničí," vrací se o tři roky zpátky.
Volba padla na Maďarsko a tamní klub DKSK Miškolc: "Rozhodně to pro mě byl krok kupředu, s USK jsem sice hrála Euroligu, ale v Maďarsku jsem nastupovala na 35 minut. Hraje se tam kvalitnější liga než v Česku. S Miškolcem jsme V lize skončily páté, ale tamní klub byl zhruba na úrovni Trutnova," srovnává.
Stínem první sezony v zahraniční bylo vážné zranění kotníku. "Vyvrbila se z toho zlomenina. Do rozhodujícího zápasu o nejlepší čtyřku jsem nastoupit nemohla a holky tehdy prohrály."
Za basketem na Sibiř
Jako jedna z mála českých basketbalistek si Brantlová vyzkoušela také nejlepší evropskou soutěž - ruskou Superligu. V Šelenu-ETK Krasnojarsk strávila podstatnou část sezony 2007/2008. Hrála na pozici ústřední rozehrávačky a připsala si solidních 7,2 bodu, 2,8 doskoku a 2,1 asistence na zápas. "Tohle angažmá mi dalo moc. Získala jsem sebejistotu, že jsem schopná hrát proti nejlepším hráčkám."
Už v únoru však její ruská mise skončila. Důvod byl prostý - peníze. Respektive jejich nedostatek. "Bohužel tým se dostal do finančních potíží. Obě naše hráčky z WNBA odjely už na začátku sezony, já jsem se s problémy smířila, protože jsem chtěla soutěž zkusit."
Podobné trable dnes prorokuje Brantlová i jiným ruským klubům, které z velké většiny závisejí na štědrosti mecenášů. "Už od loňska bylo patrné, že týmy nechtějí dávat takové peníze. Letos to myslím bude jedna z nejhorších sezon po finanční stránce. Spousta hráček zůstane bez angažmá nebo bude muset akceptovat horší nabídky."
Brantlová potvrzuje vnější dojem o rozdělení ruské ligy na čtyři velkokluby a zbytek. "Nejbouřlivější fandy mají v Jekatěrinburgu, to bylo úžasné. Plná hala, světelné efekty a megalomanská snaha Rusů ukázat, že na to mají. Dobré fanoušky mají i moskevské kluby Spartak, CSKA a Dynamo, ale u zbytku záleží na popularitě basketu. U nás se lidi zajímaly spíš o mužský tým. Hrál za ně Američan Fred Warrick, který dřív působil v české lize."
S řadou specifik ruského sportu se setkala i česká legionářka. "Neznaly jsme skoro nic jiného než halu. Bydlely jsme v odlehlejší části a dojížděly hodinu autobusem. Tréninky byly dvakrát denně čtyři hodiny, to byl pro mě nezvyk, ale byla jsem tam hrát, ne řešit, kolik trénujeme. A když jsme vycestovávaly, třeba jsme jely vlakem dva dny na zápas. Bylo to dobrodružné."
Krasnojarsk, miliónové sibiřské město nedaleko mongolských hranic, poznala coby království sněhu, ledu a špíny. "Po tu dobu, co jsem tam byla já, bylo -35 až -40 stupňů. Na ulicích jste mohl potkat zmrzlé psy a podobně. Sice to tu už rozkvétá, pořád ještě jsou tam patrné zbytky komunismu," shrnuje nejsilnější dojmy.
Švýcarské překvapení
Uplynulou sezonu pak odehrála Brantlová ve švýcarském BCF Elfic Fribourg Basket. "Měla jsem i nějaké nabídky z Euroligy, ale kvůli studijním povinnostem jsem se mohla připojit k týmu až v září. A Fribourg o mě stál i za těchto okolností."
Nepříliš zvučné jméno švýcarského basketbalu zprvu strašilo i Brantlovou, "Čekala jsem, že ta soutěž bude horší. Švýcarky nejsou tak dobré, ale ligu tvoří ze tří čtvrtin cizinky. Byla to tvrdá soutěž, víc v ní záleží na individuálních činnostech," shrnuje své dojmy. Průměry 17,8 bodu a 4,4 asistence na zápas hovoří o vydařené osobní sezoně, klub však vypadl už v prvním kole play-off.
A blízká budoucnost Terezy Brantlové? "Chtěly mě švýcarské mistryně ze Sierre, ještě s nimi jednám. Ale já bych se chtěla pohnout, toužím po lepší lize." Ta česká to nebude. "Zdá se mi, že český basket postrádá nové impulzy, ten zahraniční se mi teď líbí víc," uzavírá.
