Plavecká „pětadvacítka“ našincům jednoduše sedí víc. Málek, Černá, Kyněrová slavili úspěchy na krátkých Evropách, ve světové konkurenci se prosadili Hlaváčková, Svoboda a taky Baumrtová, největší současná plavecká hvězda.
Od středy se mezi úspěšné můžou zařadit další, v katarském Dauhá startuje světový šampionát. A přestože Perna zůstával v odhadech úspěchů uměřený a říkal: „Chci jedno finále a za dvě tři bych byl přešťastný.“
Jednička týmu Baumrtová dává naději, že by místo mezi osmičkou nejrychlejších nemuselo být maximem. „Jsem na dobré cestě,“ libuje si 23letá plavkyně z Chomutova.
Simona Baumrtová v akci
Právě ona je prototypem specialisty na neolympijský bazén. Z devíti individuálních medailí, které blonďatá znakařka od svého evropského debutu v Eindhovenu 2010 posbírala, je jich osm „krátkých“.
Proč? Jednak proto, že umí výborně vlnění pod vodou a po obrátkách, kterých je logicky víc, získává proti soupeřkám náskok. „V tom jsem možná nejlepší na světě,“ uvažovala Baumrtová.
Dalším a možná ještě podstatnějším důvodem její preference 25metrového bazénu je psychika. „Mám v sobě nějaké strachy. Pokaždé půlrok před šampionátem na dlouhém bazénu mám velký úspěch na tom krátkém.“ A pak se nedokáže s tlakem na padesátce srovnat.
Třeba jako letos v Berlíně na mistrovství Evropy. Jela tam v roli favoritky pro medaile, přivezla dvě pátá místa. „Nevím, co se stalo,“ litovala tvrdé lekce.
„Zatím nevíme, jaká je příčina, že v padesátce nám to tolik nejde,“ přiznal reprezentační trenér. Jedna z nich může být, že na krátký bazén jezdí o něco menší konkurence, sem tam někdo ze světové špičky chybí a pak je prostor pro úspěch větší. To ale v Dauhá platit nebude, chystají se nejsilnější výpravy,“ varoval.
Důvodem může být také jasná převaha menších bazénů v Česku. „V Chomutově nám ho zavřeli,“ posteskla si Baumrtová a aby si udržela kontakt i s „velkou vodou“, plánuje od Nového roku čtyřikrát týdně za tréninkem jezdit na dlouhý bazén. „Je to potřeba.“
V tom menším se však pořád cítí jistěji. Třeba i proto, že má jeden zlozvyk, který se s metry násobí. „Simona strašně ráda brousí lajnu,“ pozradil Perna. „A když to dělá dvacet metrů v krátkém a ne čtyřicet na dlouhém, tak je to lepší,“ zavtipkoval kouč.
Takové broušení nejenže Baumrtovou zpomaluje, hrozí při něm i něco nepříjemného. „Může být bolestivé a nebezpečné, když se prsty dostane mezi plováky,“ popisoval trenér. Současně je plavání v těsné blízkosti dráhy nevýhodné, protože vedle plavající soupeřka může brát vodu zpod záběru. „A taky je to psychický průšvih, plavec si uvědomí, že je někde, kde být nemá.“
Barbora Závadová a Jan Micka, na které se bude rovněž v Kataru sázet, však raději skáčou do padesátky. „Neumím tak dobře obrátky a olympijský bazén je taky prestižnější,“ tvrdila 21letá polohovkářka.
U kraulaře-maratonce je důvod obliby dlouhého bazénu čistě pragmatický. Když plave nejdelší bazénovou disciplínu patnáctistovku, kromě vzdálenosti ho děsí i další cifra - 59 obrátek, jedna každá co 14,5 sekundy. „Až se z toho motá hlava,“ připustil Micka. „A počítání? To záleží na náladě. Někdy obrátky počítám, někdy si zpívám, podle toho, jak mě závod baví.“