V pondělní druhé bitvě finálové série strávil na palubovce půl zápasu a s osmnácti body kraloval střelecké listině vítězů. Nymburk vyhrál nad Prostějovem 88:58 a v souboji o zlato vede 2:0 na zápasy.
"Vypadá to, že mě vždycky nasadí na finále, abych jim ho vyhrál," culil se Michal Křemen po zápase se synem v náručí. "To samozřejmě říkám s nadsázkou, zvládli jsme to výborně jako tým."
Michale, pojďme hledat rozdíly. V čem se lišilo první a druhé finále?
Zcela rozdílný byl hlavně náš vstup do zápasu. V tom prvním duelu jsme byli takoví vlažní, předtím jsme trochu vypadli ze zápasového rytmu a pomaleji jsme se dostávali do tempa. V tom druhém utkání už jsme byli soustředěnější, získali náskok a byli v pohodě.
A rozdíl mezi letošním a loňským finále?
Průběh těch prvních zápasů se prohodil. Loni jsme skvěle zvládli první finále a v tom druhém se trápili. Jinak soupeř má jiný mančaft, těžko se to srovnává.
Váš kouč točí celou soupisku a ještě musí kvůli pravidlům nechávat sedět dva cizince. Naproti tomu soupeře trápí marodka.
To je samozřejmě faktor, jenž nám hraje do karet. Oni nemohou v sedmi nebo osmi lidech vydržet naše tempo. Uvidíme, zda se jejich zranění hráči dají do pátku dohromady, doma bude Prostějov určitě nebezpečný.
V sérii vám zatím skvěle vycházejí brejkové situace. Některé dlouhé přihrávky jsou nádherné.
Rychlé protiútoky jsou důležitým prvkem naší hry, snažíme se je uplatňovat, nejen dnes. Měli jsme náskok, to si pak při tom pasu můžete dovolit i určitý risk.
