"Navíc jsem stihla odkoučovat Barču Szlendakovou, která tu závodila byla bez trenéra," usměje se. V televizi má vedle atletiky na starost i menší sporty. A moderuje zprávy v Dobrém ránu. "Vstávání je sice šílené, ale jinak mě to baví." Ač ji uspokojuje, že u sportu, o kterém ví všechno možné, může být jako novinářka a má stále možnost potkávat staré známé, přiznává, že atletika v aktivní vrcholové podobě jí přece jen chybí.
"Loni na mistrovství Evropy jsem cítila lítost, když holky běžely kolem a mávaly mi," nekolnříká. Sedmiboji dala sedmadvacetiletá blondýna sbohem loni na mistrovství republiky. Měla víc důvodů. Trápilo ji zdraví, prodělala nepříjemné nemoci a pravidelně se vracela bolest do zadního svalu na stehně.
Vedle toho chtěla dodělat svou druhou školu, magisterské studium na žurnalistice. To zvládla nedávno. Už dřív dokončila obor trenérství na FTVS.
"Řekla jsem si, že už je taky třeba dělat něco jiného, než pobíhat po dráze a cestovat. Chtěla jsem začít pořádně v televizi, nebo jinde, abych se mohla dobře uživit. Na chlapi se moc spoléhat nedá," lehce se usmívá.
Poslední pokus o udržení se v atletickém kolotoči učinila loni v lednu, kdy na půl roku odjela do Atlanty, trénovat s Chrisem Huffinsem, bronzovým desetibojařem z olympiády v Sydney. "Jenže pak to bylo ještě horší, nemělo to cenu. Sice se mě později ptali, jestli ještě nechci zkusit olympiádu v Aténách a šéftrenér Fišer mi říkal, jestli nepojedu závodit na Evropský pohár, ale já už na to nemám, hlavně morálně," doznává Nekolná.
Případný návrat by ji navíc stál spoustu času. Tvrdí, že od čtyř do šesti měsíců přípravy. Sportování pro radost se však dlouho nejlepší česká sedmibojařka nevzdala. Naopak, dělá všechno možné. Třeba nedávno si leccos vyzkoušela v Kalifornii, jezdí na kole i kolečkových bruslích, chodí do posilovny, hraje golf, skáče s padákem a chystá se na wakeboarding do Chorvatska.
Jen běhání vynechává, nikdy ji nebavilo a sedmibojařskou osmistovku přímo nenáviděla. "Bývalo mi špatně před i po ní." Daleko víc Nekolné vyhovovaly dálka a 100 metrů překážek, kde si nejvíc cení času 13,88. Ze závodů vzpomíná na Brixen, kde se po operaci kolene odrážela z druhé nohy a přesto dosáhla 5941 bodů. Osobní maximum má jen o 56 bodů lepší.
Stalo se v roce 1999, jejím nejlepším: kromě rekordu tehdy vybojovala stříbro na univerziádě na Mallorce a byla 16. na mistrovství světa. Vedle toho ji těší i 12. místo na mistrovství Evropy.
Když loni skončila, ve sportovní redakci ČT zbyl jediný aktivní sportovec na vyšší úrovni - triatlonista Bartůšek. "Jde mu to k duhu. Vypadá líp, oženil se a je moc spokojený," chválí Nekolná.
